Bakchantky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

'Bakchantky - (latinsky Bacchae) byly v řecké mytologii průvodkyně boha vína Dionýsa či Bakcha.

Byly zvané také mainady („šílící“ nebo „třeštící“, thyiády nebo Bassaridy. Pořádaly divoké orgie zvané nyktélie (bůh Dionýsos byl někdy nazýván Nyktelios). Upadaly do stavu blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. V dlouhých řízách a ve zvířecích kůžích se oddávaly v extatickém vytržení divokým rejům, společníky jim byli Siléni, Kentauři, Pánové, Satyrové, nymfy a dokonce i Múzy. Ke všemu vyhrávala divoká hlučná hudba. Znakem Bakchantek byl thyrsos, hůl ovinutá břečťanem nebo révou, v rukou mívaly hady a dýky. Vrhaly se na obětní zvířata, trhaly je na kusy a požívaly je syrová.

Přístup mužů na slavnosti nebyl dovolen, jinak jim hrozila i smrt.

Když jednou Dionýsos zavítal do Thrákie s celým svým průvodem, thrácký král Lykúrgos průvod rozehnal, některé Bakchantky zajal, některé dokonce i zabil a Dionýsos sám se musel zachránit útěkem a skokem do moře. Dionýsos Lykúrga krutě potrestal: seslal na něho šílenství, v němž král zabil svého vlastního syna a jeho mrtvolu ještě zohavil. Sobě usekl nohy v domnění, že ničí vinnou révu. Následně království hubil mor, nastala dlouhá neúroda. Podle věštby musel Lykúrgos zemřít. Rozlícený lid vyvedl krále na horu Pangaion a tam ho nechal roztrhat koňmi.

Když thébský král Pentheus, který zakázal uctívat boha vína, zajal Dionýsa s celým jeho průvodem. Bakchantky se ale rozprchly v bakchickém šílenství trhaly nejprve dobytek, potom se obrátily proti Pentheovi a na kusy roztrhaly i jeho. Zuřící ženy vedla Pentheova matka Agaué a vlastní rukou srazila synovi hlavu.

Bakchantky byly mýtické, ale i skutečné, obojí tropily výtržnosti při Bakchových slavnostech. Již ve starém Římě proti nim musela dokonce zasahovat státní moc. Ostatně výraz „bakchanálie“ přetrval dodnes v popisu bohapustých pitek a nespoutaných zábav.

[editovat] Odraz v umění

Výtvarných zobrazení bakchantek je velmi mnoho, známý je

obraz Tanec bakchantek (z počátku n. l., je v pompejské Ville dei Misteri
jedna z nejlepších soch Bakchantky padla za obět zemětřesení ve Skopji v roce 1963
literárně je mýtus zpracován v Euripidově tragédii Bakchantky (z let 408-406 př. n. l.)