Bitva u Trafalgaru
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru porazilo anglické válečné loďstvo vedené Horatiem Nelsonem spojenou španělsko-francouzskou válečnou flotilu. Tímto vítězstvím, v poslední velké námořní bitvě plachetnic v historii, potvrdila Británie svou námořní převahu a stala se na další století světovou námořní velmocí.
Obsah |
[editovat] Plán invaze
Francouzský císař Napoleon Bonaparte si podmanil téměř celou Evropu. Jeho dalším cílem bylo zničit svého tradičního rivala - Velkou Británii. Přichází se smělým plánem překročit Lamanšský průliv a vylodit se v jižní Anglii. Pokusil se shromáždit svou válečnou flotilu v ústí průlivu a početně převýšit britské obránce.
Jeho plán byl ale zmařen úspěšným manévrem britského královského loďstva. Spojená francouzsko-španělská flotila byla donucena ukrýt se v Cadizu.
Napoleon s velkou nevolí musel zrušit přípravu invaze. Obrátil svou armádu na východ a zahájil tažení proti Rakousku.
[editovat] Nelsonův chvat
Napoleon vydal rozkaz, aby spojená flotila vplula do Středozemního moře a podpořila jeho tažení proti Rakousku. V té době ale Britové v okolí Cadizu disponovali velmi silnou námořní silou, které velel viceadmirál lord Horatio Viscount Nelson.
Až do bitvy u Trafalgaru existovala jediná strategie vedení námořní bitvy. Válečné lodě se stavěly do dlouhých řad (proto tzv. řadové lodě). Při útoku tak proti sobě stály vždy dvě rovnoběžné řady lodí. Každá jedna loď měla svého jednoho protivníka a bitva probíhala tak, že na sebe vzájemně pálily jednu dělovou salvu za druhou. Nelson se rozhodl tuto starou tradici zbořit.
Nelson byl nejzkušenější a nejúspěšnější velitel královského loďstva té doby. Svým překvapeným námořním kapitánům předložil zcela novou strategii vedení námořní bitvy – Nelsonův chvat. Ten spočíval ve snaze získat bojovou převahu tím, že se flotila zaměří na jediné místo nepřátelské bojové linie a prorazí ji nejrychleji, jak bude možné. Proto Nelson navrhl zaútočit ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě, rychle rozdělit nepřátelské linie na menší části a jednotlivě je zničit. Jedna část měla být zničena polovinou anglické flotily, zatímco druhá polovina flotily měla bránit zbytku nepřátelského loďstva zasáhnout do boje. Tato změna měla navždy změnit způsob námořního boje.
[editovat] Bitva
Bitva začala přesně podle plánu. Britové zaútočili ve dvou kolmých liniích na pravé křídlo spojené španělsko-francouzské flotily. Jedna britská kolona pod velením viceadmirála Couthberta Collingwooda obklíčila zadní část nepřátelské flotily a začala ji ničit přesnou palbou. Druhá kolona, které velel Nelson, se rychle probila středem nepřátelské formace, rozdělila ji na dvě části a bránila přední polovině překvapené flotily v pomoci napadené druhé polovině.
Britské ztráty byly velké. 449 mrtvých a 1 241 raněných. Z 27 britských lodí ale nebyla žádná ani potopena ani zajata.
Z 33 nepřátelských lodí jich bylo během bitvy 18 zajato nebo zničeno.
[editovat] Nelsonova smrt
Nelson velel bojové řadě ze své vlajkové lodi Victory. Loď musela překonat silnou palbu, kdy se přibližovala k nepřátelské linii z boku a nemohla na mohutnou palbu nijak odpovídat. Po přiblížení se dostala do přímého střetu s menší francouzskou lodí Redoutable, které velel kapitán Jean Lucas. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty hluboko v podpalubí. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily.
Bitva u Trafalgaru byla poslední velkou bitvou plachetnic a do té doby nejdůležitějším vítězstvím v historii britského královského loďstva. V Londýně připomíná toto vítězství Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona. Velcí lvi, kteří leží u paty vysokého sloupu památníku, jsou prý odliti z ukořistěných španělských a francouzských děl.
[editovat] Externí odkazy
