Borovice blatka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Borovice blatka
Stupeň ohrožení: Ohrožený
|
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Borovice blatka (původ Žofinka) V Arboretu Sofronka |
||||||||||||||||||||
| Taxonomické zařazení | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||||||||
| Pinus uncinata subsp. uliginosa (Neumann ex Wimm.) Businský, {{{datum}}} |
Borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa , resp. Pinus rotundata) je středoevropský endemit, který společně s borovicí lesní (Pinus sylvestris) vytváří unikátní rašelinné lesy. V České republice se přirozeně vyskytuje na Třeboňsku a na šumavských rašeliništích (viz např. Rašeliniště Kapličky).
Obsah |
[editovat] Synonyma
• Pinus rotundata Link.
• Pinus hartenbergiensis Liebich
• Pinus mugo var. uncinata Fenaroli
• Pinus montana var. uncinata Pilg.
• Pinus mugo subsp. rotundata (Link) Janchen & H. Neumayer
• Pinus mugo subsp. uncinata var. rotundata (Link) Domin
• Pinus uliginosa Neumann ex Wimm.
• Pinus uncinata var. rotundata (Link) Antoine
[editovat] Systematické členění
O taxonomické zařazení borovice blatky se vedou spory: bývá označována jako poddruh borovice zobanité (Pinus uncinata), nebo jako samostatný druh (Pinus rotundata). Někteří dokonce oba poddruhy, borovici pyrenejskou a blatku, považují za poddruhy druhu Pinus mugo Turra.
V moderní literatuře převládá označení blatky jako poddruh borovice zobanité.
Systematické členění pojímající blatku jako poddruh borovice zobanité:
Pinus uncinata Ramond ex DC., 1805 – borovice zobanitá
U této borovice se rozlišují se dvě subspecie:
1) Pinus uncinata subsp. uncinata Rajone, 1805 – borovice pyrenejská
2) Pinus uncinata subsp. uliginosa (Neumann ex Wimm.) Businský – borovice blatka (b. bažinná)
[editovat] Rozšíření
Tento poddruh (resp. druh) vykazuje nejmenší areál rozšíření a největší ekologickou specializaci v rámci agregátu P. mugo. Vyskytuje se jen v prostoru podél severního úpatí a dále na sever od masívu Alp, s těžištěm v jihozápadních a jižních Čechách. Nejzápadnější výskyt je v pohoří Schwarzwald v jihozápadním Německu, nejseverněji ve střední části Krušných hor a v polském Kladsku. Na východě Hrubý Jeseník (Rejvíz). Jde o poddruh specializovaný na rašeliniště zejména přechodového typu. Polykormní jedinci, vyskytující se hojně na rašeliništích v jihozápadních Čechách, patří k mezidruhovým křížencům tohoto druhu s P. mugo.
[editovat] Vzhled
Vzhledem je velice podobná borovici lesní, s níž navíc snadno vytváří křížence (stejně jako s klečí (Pinus mugo), takže najít porost čistých blatek je leckdy obtížné i v místech jejich přirozeného a teoreticky hojného výskytu. Druh je považován za kriticky ohrožený vzhledem k úbytku přirozených stanovišť a nebezpečně rozsáhlému rozřeďování jeho genomu křížením.
Pokud není ovlivněna mezidruhovou hybridizací, je to v dospělosti strom střední výšky (12 - 20 m), monokormní, vzpřímený, s kuželovitou a kompaktní korunou. Šišky jsou 2,7-5,4 cm dlouhé, kuželovité až vejčité, slabě zygomorfní. Pupek (umbo) má krátký se slabě zahnutým ostnem. Na rozdíl od borovice lesní a jejích kříženců, u kterých je stopka koneletů (jednoletých šištic) ohnutá, mají její konelety přímou stopku.
[editovat] Využití
S ohledem na to, že se jedná o ohroženou populaci, je většina nalezišť tohoto taxonu u nás chráněna. V poslední době bývá pro svůj kompaktní habitus hojně využívána v okrasných zahradách a parkových výsadbách.
[editovat] Literatura
BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5
PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
