Charybdis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charybdis, také Charybda - (latinsky Charybdis) je v řeckých bájích mořská obluda, zosobňuje nebezpečné víry v Messinské úžině u Sicílie. Doplňují se s obludou z protějšího břehu, Skyllou. Nejstarší báje uvádějí, že byla božskou bytostí, její původ však asi není znám.
V nižší skále nedaleko od Skylly žije Charybdis, podmořská obluda, které třikrát za den pohlcuje obrovské množství vody , vypije skoro půl moře, až je vidět mořské dno, a třikrát denně tu vodu zase chrlí ven. Je-li nablízku nějaký koráb, celý zmizí v bezedném chřtánu. Přesto se jeví Charybdis jako poněkud méně nebezpečná než Skylla, protože škodí jenom třikrát denně. Je tedy možné, že koráby v jinou dobu kolem ní proplují.
V řeckých mýtech se pouze dvě lodi ze spárů Skylly a Charybdy dostaly: loď Argonautů, ovšem tam byl ku pomoci celý voj bohů, bohyň z Olympu a mořských bohů. Druhým zachráněným byl Odysseus, při prvním průjezdu mu Skylla vzala šest mužů. Ostatním se podařilo odplout, po několika dnech však přišla hrozná bouře a vichřice, loď rozštípl blesk a zachránil se Odysseus sám na lodním kýlu. Když ráno vyšlo slunce, zjistil, že je zase před Skyllou a Charybda zrovna nasávala vodu. Odysseus se vyšvihl na strom ve skále a teprve když Charybdis vyvrhla stožár i lodní kýl, sedl na něj a vyvázl.
Ve starověké poezii, zejména římské, byla Charybdis chápána jako symbol nenasytnosti a hltavosti, též lakoty. Přísloví její jméno uvádějí jako symbol zkázy až záhuby.
[editovat] Reference
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Publius Ovidius Naso, Proměny
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
