Chazarská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chazarská říše je název zaniklého státního útvaru na pomezí východní Evropy a Asie, který v době svého největšího rozkvětu v 8. a 9. století zahrnoval oblasti od dolního Dněpru a Krymu až ke Kaspickému moři a úpatí severovýchodního Kavkazu. Říše vznikla v letech 661–678 na troskách Velkého Bulharska.

[editovat] Dějiny

Chazarský válečník

Chazaři byli původně kočovný, později polokočovný turkitský národ nejasného původu, který obýval střední Asii. Tím, jak jeho příslušníci postupně bohatli z kontroly tranzitního obchodu mezi evropským severem a Orientem, stále více přecházeli k usedlému způsobu života. Jejich nejdůležitějším obchodním střediskem a zároveň panovnickou rezidencí se stala nově založená pevnost Itil v deltě Volhy.

Z konfesního a kulturního hlediska bylo obyvatelstvo říše a především vládnoucí kruhy postupně ovlivněny islámem, judaismem i řeckým ortodoxním křesťanstvím, což souviselo s politickými děním v daném teritoriu. Dobré vztahy měli Chazaři tradičně s Byzancí, jejíž vládnoucí kruhy v nich viděli možné spojence proti společným nepřátelům. Již roku 626, kdy ještě kočovali u Kaspického moře, se s nimi snažil navázat kontakt císař Herakleios (610–641), připravující se tehdy na tažení proti Persii. O století později, kdy byla chazarská říše podobně jako Byzanc nebezpečně ohrožena arabskou expanzí, bylo dohodnuto spojenectví, které roku 733 zpečetil sňatek byzantského následníka trůnu Konstantina s chánovou dcerou jménem Čiček. Chazaři vstoupili do války s Araby po boku Byzantinců, neměli však úspěch a dostali se na dlouhou dobu do arabského vlivu. Jeho důsledkem byla mimo jiné vynucená islamisace zajatého chána i chazarské aristokracie.

Za vlády abbásovského chalífy Hárúna ar-Rašída (786–809) zahájili Chazaři nový boj proti arabské nadvládě. Mnozí z nich konvertovali k judaismu, který se pak stal státním náboženstvím. Chazaři byli jediným nehebrejským etnikem, které hromadně přijalo židovské vyznání. Také v 9. století si chazarská říše udržela dobré vztahy s Byzancí. Roku 834 poslal císař Theofilos (829–842) Chazarům odborníky, kteří vybudovali na obranu proti nájezdníkům ze stepí pevnost Sarkel na dolním Donu (stavba byla již v této době provedena z cihel - vepřovic).Jedná se o jedinou zachovalou památku Chazarské říše. V této oblasti měl chanát problémy především s podmaněnými maďarskými kmeny, které kočovaly v tzv. Lebedii, mezi Kaspickým mořem a Dněprem. Stupňující se nebezpečí představoval ve druhé polovině 9. století pro obě říše mocenský nástup Varjagů ve východní Evropě. Po prvním nájezdu Rusů na Konstantinopol roku 860 se Byzanc pokusila obnovit spojenectví s Chazary a vyslala k nim misi, vedenou Konstantinem Filosofem a Metodějem, kteří byli pověřeni úkoly v rovině politické i náboženské.

Sjednocování východních Slovanů varjažskými náčelníky muselo nevyhnutelně vést k jejich konfrontaci s Chazary, kteří zřejmě již v době stěhování národů zpoplatnili kmeny Poljanů, Severjanů, Radimičů a Vjatičů a častými nájezdy se snažili si je podřídit ještě úžeji. Kromě toho územím chazarského chanátu a také bulharské říše vedla důležitá obchodní cesta využívaná Seveřany, nacházející se však pod kontrolou Chazarů a Bulharů. S příchodem Askolda a Dira do Kyjeva padla tributární závislost Poljanů, za vlády Olega se z chazarského vlivu vymanili Severjané a Radimiči, na což Chazaři reagovali v letech 875–900 blokádou obchodu se stříbrem. Kromě toho začala být chazarská říše oslabována nájezdy nomádského svazu Pečeněhů, kteří vpadli do Lebedie a vytlačili odsud dále na západ Maďary, a loupeživými nájezdy Varjagů, takže nebyla s to již dále poskytovat závislému obyvatelstvu ochranu proti nomádským vpádům ze stepí. Tu jim nyní nabízeli Varjagové a odměnou požadovali placení tributu. Dávky, které dosud plynuly do Itilu, se začaly přivážet do Kyjeva. Zpočátku jen tributárně závislé oblasti byly postupně začleňovány do utvářejícího se ruského státu. Kyjevští vládci užívali titulu kagan – chán, což je tradiční turkitské pojmenování pro vůdce kmene, později panovníka. Tím dávali najevo, že panovnická moc byla přenesena z Chazarů na Rusy a legitimizovali tak svoji vládu.

K přímému střetnutí Chazarů s Rusy došlo za vlády kyjevského knížete Svjatoslava Igoreviče (962–972/973), který se cele orientoval na expanzi. Brzy po nástupu na trůn dobyl donskou pevnost Sarkel a zničil hlavní město chazarské říše Itil. V dalších taženích pronikl až na Krym a k úpatí Kavkazu. Pod svoji kontrolu tak uvedl důležité obchodní středisko Tmutarakaň na východním pobřeží Azovského moře. Kyjevu zpoplatnil slovanské Vjatiče a dočasně také Volžské Bulhary, kteří dosud zůstávali tributárně závislí na Chazarech. Již delší dobu slábnoucí chazarský chanát tak utrpěl další citelnou újmu, což umožnilo ještě razantnější nástup Pečeněhů v přičernomořských stepích. Po dalším útoku Rusů pod Svjatoslavovým vedením se chazarská říše rozpadla

Ruské prameny uvádějí že chazaři splynuli z nově se formujícím ruským národem. Antisemité tvrdí že všichni současní židé jsou etničtí chazaři. Nicméně, ve středověké Bratislavě (Prešpurk) platil zákaz uzavírání sňatků z Chazary.