Daimjó
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daimjó (大名) znamená vazal, pán provincie, doslova „Velké jméno“. Japonský šlechtic formálně podřízený japonskému císaři, jinak nezávislý pán. V období Sengoku docházelo mezi jednotlivými daimjó ke krvavým bitvám o území. Daimjó byl vůdce rodinného klanu, jehož členové stáli v hierarchii provincie nad ostatními pánovými vazaly. Mezi nejznámnější daimjó období Sengoku patřili např. Nobunaga Oda, Iejasu Tokugawa, Hidejoši Tojotomi, Šingen Takeda, Kenšin Uesugi, Motonari Móri, Sóun Hódžó a další.
Termín daimjó se v 15. a 16. století používal pro pána, kterému náleželo několik provincií, několik okresů, v některých případech několik vesnic. Občas je tento pojem nesprávně používán jako dřívější označení pro šugo (hejtmana) nebo úplně za šugo zaměňován. V tom samém období byl někdy termín šugo-dajmjó použit pro vládce s rostoucí nezávislostí do poloviny 14. století a termín šugo pro tu samou fukci do roku 1560. V období Edo byl termínem daimjó označován pán, který vládl knížectví s výnosy většími než 10 000 koku.
