Edo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edo (japonsky: 江戸, „ústí“), dříve také Jedo či Jeddo, je starý název japonského hlavního města Tokia. I když v okolí Tokijské zátoky existovalo množství osad již o několik set let dříve, první skutečně důležitou událostí v dějinách Eda bylo založení hradu Edo v roce 1457 Ótou Dókanem.
V roce 1603 byl založen šógunát Tokugawa a Edo se stalo sídlem jeho vlády, tedy „de fakto“ hlavním městem. Císařovo sídlo a formální hlavní město zústalo v Kjótu.
Edo bylo opakovaně ničeno rozsáhlými požáry, z nichž nejhorší byl Meireki no Taika v roce 1657 - odhaduje se, že při něm zahynulo asi 100 000 lidí. Během období Edo postihlo město kolem stovky větších požárů. Ty byly typicky způsobeny neopatrností při zimním vytápění dřevěných domů (mačija) dřevěným uhlím.
V roce 1868 byl šógunát zrušen a Edo bylo přejmenováno na Tokio, tj. „Východní hlavní město“. O rok později se císař přestěhoval do Tokia, které se tím stalo hlavním městem i formálně.
Během období Edo šógunát dosazoval městské správce (mači bugjó), kteří v Edu vládli. Dohlíželi na policii a (od dob Tokugawa Jošimuneho) na hasičské oddíly (mačibikeši), na kriminální i občanské soudy a vykonávali i další administrativní funkce nezbytné pro chod města s milionem obyvatel.
