Ekonomika Čínské lidové republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ekonomika Čínské lidové republiky je čtvrtá největší na světě (měřeno podle výše HDP). Hodnota HDP na osobu zde činí pouze 7 600 USD^[1], což je sice v porovnání s vyspělými zeměmi velmi málo, vysoký počet obyvatel však tuto hodnotu do jisté míry snižuje. I přesto však lze pozorovat růst tohoto ukazatele.

K roku 2005 již 70 % kapitálu v ČLR bylo v soukromých rukou; vláda země v posledních letech vynaložila značné úsilí na podporu a ochranu zahraničních investic, které mají pro celou zemi velký význam. Menší je pak veřejný sektor, který zastupuje zhruba 200 velkých státních podniků. Jejich oborem jsou hlavně služby, těžký průmysl a energetika.

[editovat] Historie

[editovat] 1949–1978: Období kulturní revoluce a ekonomických krizí

Po vzniku ČLR v roce 1949 začaly být v zemi uplatňovany ekonomické zásady po vzoru SSSR. Ty však k úspěchu nevedly; některé jiné plány, se kterými přišli čínští komunisté později vedly navíc ke hospodářské katastrofě (výroba oceli na vesnicích a další podobné projekty). V této době se čínská ekonomika na produkci celého světa podílela pouhými třemi procenty.

[editovat] 1978–1989: Důležité refomy a cesta k tržnímu hospodářství

Až od roku 1978, po jisté odluce od sovětského vlivu, začala vláda ČLR s reformami, které ji měly přiblížit západnímu světu. Rehabilitovány byly oběti z dob kulturní revoluce, opuštěna byla koncepce kolektivizace zemědělství. Architekt těchto změn, generální tajemník Komunistické strany Číny, Teng Siao-Pching, se vydal na cestu po USA, kde se rozhodl předvést odhodlání země pro změnu. Následně bylo umožněno vycestování mnohým studentům a vědcům z ČLR do USA, ze Západu zase přijížději do země první turisté. Mnohé prvky plánovaného hospodářství byly následně odstraněny, jiné však stále zůstaly (například pětileté plány).

Růst HDP v Čínské lidové republice

V oficiálních dokumentech se poprvé roku 1978 Čínská lidová repubika přihlásila k tržním principům, které se později stanou základními kameny nového hospodářského uspořádání země s názvem socialistická tržní ekonomika. Vše bude ovšem podřízeno veřejnému vlastnictví pod patronací Komunistické strany. Byť regulovaný, ale přesto kapitalismus, který začala Komunistická strana Číny prosazovat, v následujících letech přinesl své ovoce. Podařilo se nastartovat silný ekonomický růst (zhruba od poloviny 80. let), díky kterému mnoho lidí přestalo žít v bídě; mezi lety 1981 a 2001 klesl počet lidí pod hranicí chudoby z 53 % na pouhých 8 %. ^[2], vzrostla kupní síla Číňanů a země začala ve světovém hospodářství hrát významnou roli.

Díky zájmu mnohých zemí na obchodování s ČLR rovněž ustoupila do pozadí i problematika lidských práv, ČLR je jednou ze zemí, která je stále porušuje ^[3] ^[4] ^[5] ^[6] – jedním z nejznámějších případů byl například zásah proti studentům na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Země se sice po této akci ocitla v mezinárodní izolaci, ta však trvala pouhých několik let a později byly obchodní i politické vztahy znovu obnoveny na předchozí úroveň. Na ČLR však bylo uvaleno zbrojní embargo, které ji poškozuje a trvá do současné doby.

[editovat] Po roce 1989: Budování hospodářské velmoci

Během několika málo desetiletí se Šanghaj změnila v moderní velkoměsto a také symbol čínského hospodářského úspěchu

KS Číny umožnila také zahraničním firmám v jistých předem vymezených zónách zvláštního hospodaření (od roku 1993) založit vlastní průmyslové závody a využít tak relativně velký potenciál země v oblasti pracovní síly. Tyto oblasti byly výhodně zdaněné a staly se pro investory velmi atraktivními. Do jisté míry pomáhá vývozu a hospodářskému růstu také i podhodnocení národní měny, Jüanu. Od roku 1978 se ekonomický výkon země takřka zdesetinásobil (ze 140 miliard dolarů na 1,4 bilionů dolarů). ^[7]

Série důležitých reforem delegovala více pravomocí na místní samosprávy a představitele závodů, umožnila i vznik malých soukromých podniků v oblasti služeb. Hlavními oblastmi, kam se tento ekonomický zázrak soustředil, se stala velká města (například Šanghaj) a východní pobřeží jako celek. Z výroby levného textilu, obuvi a dalšího spotřebního zboží se začala země přeorientovávat na složitější výrobky a ztrácet tak pověst producenta nekvalitního zboží. Nejdůležitějším tahounem je však obchod se zahraničím. Zatímco v roce 2004 vykazovalo saldo obchodní bilance ČLR přebytek (vývoz mínus dovoz) v hodnotě 59 miliard dolarů, v roce 2005 to bylo již 102 miliard dolarů, v roce 2006 se počítalo se 160-ti miliardami a pro rok 2007 s 200 miliardami dolarů. Domácí trh je stále do velké míry omezen, a to kromě státních omezení i kupní silou obyvatelstva, která je velká a pro producenty tudíž lukrativní pouze v oblasi pobřeží a velkých měst. I ten však rok od roku rychle roste.

Ve vnitrozemí se situace zlepšuje jen velmi pomalu; vláda se do jisté míry snaží tuto situaci zlepšit, například zrušila tisíce let staré zemědělské daně a podporuje velké projekty (například budování přehrady Tří soutěsek a další podstatné infrastruktury, například železnice), které umožní rozvoj průmyslu a služeb i v zaostalejších krajích. Jedním z mnohých problémů je také migrace lidí z venkova do bohatých měst za prací; i přesto, že tito dělníci si zde vydělají jen málo peněz, pořád je to ve srovnání s venkovskými kraji mnohem více. Vytvářejí však jen tu nejnižší společenskou vrstvu v zemi a jejich živostní úroveň je stále nízká; pracovní podmínky i práva také (například zaměstnanci nemají právo stávkovat apod). ^[8] ^[9]

Čína se také začala zapojovat, ač pomalu, i do mezinárodních organizací. 11. prosince 2001 vstoupila do WTO. Stále však hlavně autorská práva jsou ohrožena, převážně díky pirátům a plagiátorům.

Čínský růst ekonomiky, dosahující na počátku 21. století dvouficerných hodnot, se stal symbolem úspěchu a zároveň ohrozil již zavedené ekonomiky v Evropě, Asii i Severní Americe. Ty se totiž obávají konkurence, jež nebudou schopné čelit. Přesto i ČLR samotná se musí potýkat s problémy (označované jako tzv. přehřívání čínské ekonomiky). Více průmyslu i vyšší kupní síla obyvatelstva znamenají větší spotřebu surovin a energií, což vede k jejich zdražování na světových trzích (roste poptávka). To může ohrozit jednak hospodářství samotné ČLR, jednak ale i jejích obchodních parnerů. Čína proto navázala hospodářskou spolupráci s Kazachstánem a africkými zeměmi, odkud uvažuje čerpat hlavně ropu.

Problémy se ukazují také i v oblasti ekologie – ČLR se nezavázala dodržovat kjótský protokol a množství finančních prostředků vynakládané na ochranu přírody je stále nízké, i přesto že se zvyšuje. Mnohé oblasti dříve panenské přírody či krajiny zemědělsky využitelné se změnily díky znečištění, postiženy jsou též i řeky, ohrožen je vzduch ^[10] a v mnohých městech je problémem smog. Kyselý déšť ohrožuje třetinu území celé země. ^[11]