Sovětský svaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Союз Советских Социалистических Республик Svaz sovětských socialistických republik
vlajka znak
Rozloha	22 402 200 km²
Počet obyvatel	293 047 571 (1991)
Hustota zalidnění	13,08 / km²
Jazyk	ruština, dále pak přes 100 jazyků jednotlivých republik a autonomních jednotek
Náboženství	ateismus, pravoslaví, islám, židovství
Nejvyšší bod	Pik Komunizma (7495 m n.m.)
Státní zřízení	socialistický federativní stát
Hlavní město	Moskva
Poslední prezident	Michail Sergejevič Gorbačov
Poslední premiér	Ivan Silajev
Hymna	Hymna SSSR
Vznik	30. prosince 1922 (Ustanovením sovětské moci na celém území někdejšího Carského ruska.)
Zánik	31. prosince 1991 (rozpadem země)
Nástupnické státy	Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán.
Měna	Rubl (RUR)
ISO 3166-1
MPZ	SU
Internetová doména	.su
Telefonní předvolba
Časové pásmo	UTC od +3 do +13

Sovětský svaz (celým názvem Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně SSSR, rus. Союз Советских Социалистических Республик (СССР), byl socialistický svazový stát ve východní Evropě a severní části Asie existující v rozmezí let 1922 až 1991.

Oficiálně (podle státní propagandy) usiloval o nastolení komunismu v Marxově a Leninově podání, a to jak na domácí, tak i na světové půdě; ve skutečnosti však byl již od začátku SSSR vytvořen jako centralistický oligarchický stát s rozsáhlou represivní složkou.

Obsah 1 Státní zřízení 2 Hlavní představitelé 3 Vznik SSSR 4 SSSR, komunismus a mezinárodní politika 5 Sovětský kosmický program 6 Správní rozdělení 6.1 Sovětské republiky mimo území SSSR po I. světové válce 6.2 Expanze SSSR a změny před II. světovou válkou, během ní a po ní 6.3 Změny v administrativním dělení SSSR po druhé světové válce 6.4 Seznam svazových republik (k roku 1967) 7 Doporučená literatura

[editovat] Státní zřízení

Sovětský svaz byl federací Sovětských socialistických republik (SSR). První z nich byly založeny krátce po roce 1917. Formálně byly autonomní, ale ovládány centrální komunistickou stranou (KSSS). Co se týče způsobu vlády, jednalo se po celou dobu jeho existence o totalitní stát. V Leninově a Stalinově éře zmizely miliony lidí na Sibiři v sovětské verzi koncentračních táborů - gulazích. Tato skutečnost byla před světem a vlastními občany úspěšně zakrývána propagandou a tajnou policií.

[editovat] Hlavní představitelé

Vizte též Seznam představitelů Sovětského svazu

Mezi hlavní představitele SSSR se řadí Lenin, Stalin, Chruščov, Brežněv, Andropov, Černěnko, Gorbačov.

Lenin byl nejvyšší ideolog komunismu. Stalin je srovnáván s Hitlerem a v SSSR zavedl kult osobnosti. Chruščov provedl destalinisaci (ačkoliv se na zločinech stalinismu aktivně předtím podílel) a přinesl do vztahů se Západem oteplení i přes potlačení revolucí (kontrarevolucí) v Maďarsku a Polsku a Kubánskou krizi. Za Brežněva se začala projevovat společenská krize SSSR. Andropov (dříve šéf KGB) a Černěnko vládli pouze krátce (půl roku každý). Gorbačov uskutečnil Perestrojku a Glasnosť, což vedlo ke konci SSSR.

[editovat] Vznik SSSR

Po říjnové revoluci roku 1917 se ocitlo carské Rusko v chaosu. Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat demokratické volby, v Petrohradu bolševici ustanovili okamžitě první sovět a po návratu Lenina z exilu začali postupně provádět reformy a získávat stále více moci. Na podzim rudá vláda anulovala dluhy Ruska, vydala tzv. Dekret o míru a Dekret o půdě; půda byla socializována a zaveden byl státní monopol. Jako obrannou složku zřídili komunisté Rudou armádu. Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka církve od státu.

V lednu 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR). 3. března téhož roku podepsali v Brest-Litevsku zástupci Ruska separátní mírovou smlouvou ukončující První světovou válku; bylo tomu tak však za cenu těžkých ústupků – Rusové ztratili území o rozloze téměř 1 milion km², hlavně v Polsku. Pobaltí vyhlásilo nezávislost. Ruská armáda se musela stáhnout o stovky kilometrů blíže do vnitrozemí.

Krátce poté ovšem země upadla do občanské války, proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců. Ti však byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být pro bolševiky silným protivníkem. Rudá armáda i přes několik intervencí vojsk Dohody dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na celém území země, včetně Dálného východu, Zakavkazska a Ukrajiny s Běloruskem. Používala při tom brutálních metod, jakými bylo například vypalování vesnic apod. Její protivníci si však počínali často podobně. I proto také v této době velká část obyvatel RSFSR ze země uprchla.

8. března až 16. března 1921 se konal 10. sjezd KS Ruska, ten vyhlásil novou hospodářskou politiku (NEP), díky níž se podařilo válkou zdecimované zemi alespoň nějak své problémy postupně překonávat. Dočasně v některých hospodářských odvětvích byl povolen soukromý sektor.

Na mezinárodní scéně došlo také ke změně; po izolacionismu, který vyvolaly spory ohledně neuznání starých ruských dluhů navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s Německem, Francií a Velkou Británií.

Vzhledem ke zdravotním komplikacím V.I. Lenina byl nově zřízen úřad Generálního tajemníka ÚV KS Ruska, dosazen do funkce byl Stalin. Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit z vedení vliv dalších ideových proudů, včetně myšlenky permanentní revoluce, kterou zastával Trockij. 30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Vznikl tak Sovětský svaz.

V letech 1922 až 1940 vzrostl počet republik SSSR na 16 – některé z nich byla Sovětským svazem dobytá nebo okupovaná území, některé vznikly rozdělením stávajících republik.

[editovat] SSSR, komunismus a mezinárodní politika

SSSR byl 1. státem v historii usilujícím oficiálně o nastolení komunismu a jeho rozšíření globálně. Tato snaha se zpočátku omezovala spíše jen na území dřívějšího ruského imperia, pokus o vytvoření obdobných sovětských režimů např. v Německu a Maďarsku byl zmařen (viz také polsko-sovětská či Španělská občanská válka). První úspěchy v šíření komunistické ideologie jako formy státní ideologie si tedy mohl SSSR připsat až díky 2. světové válce, takjinak díky vítězství nad Německem (i přes počáteční porážky se mu podařilo útočníky zadržet (Moskva), začít porážet (Stalingrad), získat iniciativu (Kursk) a zvítězit) a obsazení východní a střední Evropy Rudou armádou. Díky tomuto v mnoha ohledech pyrrhovému vítězství (min. 20 milionů mrtvých, zničená země a ekonomika…) získal SSSR ohromnou výhodu a komunisté byli vnímani jako spasitelé lidstva. Díky této válce se mu podařilo rozšířit komunismus do východní a střední Evropy (Československo, Polsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Východní Německo), Asie (Čína, Vietnam, S. Korea) či Ameriky (Kuba). V mnohá zemích vznikly komunistické strany, které požadovaly socialismus. SSSR též soupeřil s USA v kosmickém výzkumu, ideologii, a nepřímo vojensky (Vietnamská či Korejská válka, Arabsko-izraelský konflikt…) ve Studené válce o světovou hegemonii. V tomto boji byl ovšem SSSR ekonimicky ruinován, což podpořilo antikomunisty v Evropě, kde koncem 80. let komunismus padl. Sám SSSR se rozpadl v roce 1991 a jeho členské země získaly svobodu. Odkaz SSSR a komunismu ovšem žije dál v Jižní Americe (Kuba, Veneuela, Bolívie…), Asii (Čína, Vietnam, S. Korea), v komunistických stranách a v jejich méně radikálních sester (socialistických stranách).

[editovat] Sovětský kosmický program

Podrobnější informace naleznete v článku Sovětský kosmický programnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Na konci 50. let SSSR s pomocí inženýrů a technologií dovezených z poraženého Německa, zkonstruovali Rusové první umělou družici - Sputnik 1 a předběhli tak USA. Poté následovaly další úspěšné satelity, a byli vysláni i pokusní psi. 12. dubna 1961 se po mnoha pokusech, častokrát neúspěšných, vyslán kosmonaut Jurij Gagarin. Ten několikrát obletěl zemi a úspěšně přistál v kazašské stepi. V té době se v ruských projekčních kancelářích rýsovaly první plány raketoplánů a orbitálních stanic, tomu však nakonec zamezily osobní spory mezi projektanty a vedením. Prvním velkým fiaskem pro SSSR bylo přistání Američanů na Měsíci, kdy Rusové nebyli schopni v dostatečné době odpovědět Američanům stejným projektem. V 70. letech se začaly rýsovat konkrétnější návrhy konstrukce raketoplánu, avšak nedostatky, hlavně v elektronickém průmyslu (rychlé přehřívání elektroniky), odsunuly program až ke konci 80. let. První raketoplán, Buran, letěl v roce 1988 a to bez lidské posádky. Další raketoplán, Ptička, skončil rozestavěný, protože v roce 1991 byl projekt raketoplánů zrušen. Pro jejich vypuštění do vesmíru existuje dnes nevyužívaná supersilná raketa Eněrgija, která je nejsilnější na světě.

Na konci 80. let se podařil Sovětskému Svazu ještě jeden kousek - vyslat orbitální stanici Mir. Byla vystavěna na konstrukci stanic Saljut, a její úkoly byly čistě civilní a výzkumné. V 90. letech byla jedinou orbitální stanicí v provozu (provoz amerického Skylabu byl ukončen z důvodu nedostatku financí), byly na něj dodány další moduly, i americké. Technický stav stanice se však, hlavně po požáru, rychle zhoršoval, takže bylo rozhodnuto v roce 2001, že bude stanice navedena do atmosféry, kde shoří.

[editovat] Správní rozdělení

SSSR od roku 1956 zahrnoval 15 sovětských socialistických republik (SSR), základní správní jednotkou byl rajón (tj. okres), některé svazové republiky dále měly:

• oblasti
• kraje
• národnostní okruhy (NO)
• autonomní oblasti (AO)
• autonomní republiky (ASSR)

[editovat] Sovětské republiky mimo území SSSR po I. světové válce

• Maďarská republika rad od 21. března do začátku srpna 1919
• Bavorská republika rad od dubna do května 1919
• Slovenská republika rad na jižním a východním Slovensku od 16. června do 7. července 1919.
• Lucemburská republika rad po dobu tří dnů, také v roce 1919.

[editovat] Expanze SSSR a změny před II. světovou válkou, během ní a po ní

• 1939 - část Polska, známá jako Kresy, Východní Polsko, nebo Západní Bělorusko, okupována a připojena k Běloruské SSR, podle dohody s Hitlerem (Pakt Ribbentrop-Molotov)
• 1940 - z autonomní oblasti založena Karelofinská SSR jako část příprav k okupaci Finska (viz též finsko-ruská Zimní válka)
• 1940 - okupovány a připojeny baltské země – Estonsko, Litva, Lotyšsko – a přejmenovány na Estonská SSR, Litevská SSR, Lotyšská SSR
• 1940 - okupováno Moldavsko, část tehdy rumunského území, a připojeno k autonomní oblasti Ukrajinské SSR, pojmenováno Moldavská SSR
• 1944 - represe kavkazských a krymských obyvatel, deportace
• 1945 - část Východního Pruska, část Německa, okupována a připojena k Ruské SFSR, jako Kaliningradská oblast, dnes exkláva Ruska
• 1945 - Volyňské Vojvodství poválečného Polska, okupováno a připojeno k Ukrajinské SSR jako Volyňská oblast
• 1945 - Kurilské ostrovy a jižní část Sachalinu připojeny k Ruské SFSR
• 1945 - Podkarpatská Rus odstoupena Československem a připojeno k Ukrajinské SSR

[editovat] Změny v administrativním dělení SSSR po druhé světové válce

• 1954 - Krym převeden z Ruské SFSR k Ukrajinské SSR
• 1956 - Karelofinská SSR se zase stala autonomní republikou Ruské SFSR

[editovat] Seznam svazových republik (k roku 1967)

• Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) (dnešní Rusko)
  • hl. město: Moskva
  • další dělení: 16 ASSR, 5 AO, 10 NO, kraje, oblasti
• Ukrajinská sovětská socialistická republika (USSR) (dnešní Ukrajina)
  • hl. město: Kyjev
  • další dělení: oblasti
• Běloruská SSR (dnešní Bělorusko)
  • hl. město: Minsk
  • další dělení: oblasti
• Uzbecká SSR (dnešní Uzbekistán)
  • hl. město: Taškent
  • další dělení: 1 ASSR, oblasti
• Kazašská SSR (dnešní Kazachstán)
  • hl. město: Alma-Ata
  • další dělení: oblasti
• Gruzínská SSR (dnešní Gruzie)
  • hl. město Tbilisi
  • další dělení: 2 ASSR, autonomní oblasti
• Ázerbájdžánská SSR (dnešní Ázerbájdžán)
  • hl. město: Baku
  • další dělení: 1 ASSR, autonomní oblasti
• Litevská SSR (dnešní Litva)
  • hl. město: Vilnius
• Moldavská SSR (dnešní Moldavsko )
  • hl. město: Kišiněv
• Lotyšská SSR (dnešní Lotyšsko)
  • hl. město Riga
• Kyrgyzská SSR (dnešní Kyrgyzstán)
  • hl. město: Frunze
  • další dělení: 1 oblast
• Tádžická SSR (dnešní Tádžikistán)
  • hl. město: Dušanbe
  • další dělení: 1 autonomní oblast
• Arménská SSR (dnešní Arménie)
  • hl. město: Jerevan
• Turkmenská SSR (dnešní Turkmenistán)
  • hl. město: Ašchabad
• Estonská SSR (dnešní Estonsko)
  • hl. město Tallinn

[editovat] Doporučená literatura

• Crozier, B. (2004) Vzestup a pád Sovětské říše.
• Švankmajer, M. (1999) Dějiny Ruska.

Tento článek o historii je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.