Ekonomika Bosny a Hercegoviny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ekonomika Bosny a Hercegoviny patří k slabším evropským ekonomikám.
[editovat] Struktura
Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet. Mezi hlavní dnes zemědělsky velmi využívané oblasti patří příhraničí Hercegoviny s Chorvatskem, údolí řek (například Bosny a Neretvy) a nížinný sever země (okolí měst Banja Luka, Bijeljina či Brčko). Ještě dnes je v mnoha oblastech (hlavně v horách) zemědělství závislé na lidské síle či síle zvířat.
I dnes jsou patrné následky centrálně plánovaného hospodářství - velké množství lidí pracuje v průmyslových odvětvích. V době socialismu bylo v BiH umístěno velké množství těžkého průmyslu (například ocelárna v Jajce, ta byla dokonce i na znaku republiky).
Závody, které se nacházely na území současné BiH, měly velký význam z hlediska obrany celé SFRJ.
Ekonomickým centrem celé země bylo a je samozřejmě hlavní město Sarajevo, kde se koncentrují veškeré služby a sídlí významné instituce (Centrální banka, burza apod). V nynější době je však Bosna a Hercegovina ekonomicky rozdělena podle dvou entit; Srbové hospodářsky spolupracují se Srbskem, Chorvati a Bosňáci zase s Chorvatskem. Aby země podpořila rozvoj investic, snížila daně (narozdíl od Srbska tu však není rovná daň), vlastní daňovou soustavu má jak Federace Bosny a Hercegoviny, tak i Republika srbská.
Mezi současné ekonomické problémy státu patří samozřejmě korupce (hlavně na úrovni nižších správních celků); země je na 93. místě ve zkorumpovanosti [1], řadí se na 93. místo spolu například s Eritreou. Spolu s nízkou kupní silou a životní úrovní obyvatelstva je kritický stav dopravní infrastruktury; projekty na výstavbu dálnic jsou podmíněné velkolepými investicemi, kterých je země sama jen ztěží schopna.
[editovat] Vliv války na ekonomiku státu
Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (1996–1998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %. S rozvojem hlavně infrastruktury pomohly mnohé evropské fondy poválečné obnovy.
Dalším šokem byly velké změny v rozmístění obyvatelstva; mnohé dříve zalidněné oblasti se vylidnily, jinde se naopak přistěhovalo spoustu uprchlíků. Radikální změny tak prodělalo samozřejmě náboženské i národnostní složení státu.
[editovat] Současné hospodářské ukazatele
Mezi pozitivní hospodářské činitele lze uvést například poměrně nízkou inflaci (činila 1,4 % v roce 2005), trvalý růst HDP (5,3 % v roce 2005) a tedy celého hospodářství (5,5 % v roce 2003). Ve městech je též kvalifikovaná pracovní síla v poměru k průměrnému platu, který činil v roce 2003 486 KM (v přepočtu okolo 7 800 Kč). Vzhledem k federativnímu charakteru republiky jsou dostupné ukazatele spíše na entitální úrovni (tj. za Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny).
Albánie • Andorra • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Závislá území či neuznávané státy: Faerské ostrovy • Gibraltar • Kosovo • Podněsteří
