Inflace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Inflace je ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, neboli snížení kupní síly peněz.
Opačným jevem k inflaci je deflace – tedy pokles cenové hladiny, zatímco desinflace je snižování míry inflace (tzn. i při desinflaci cenová hladina roste).
Obsah |
[editovat] Měření inflace
Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou:
- Deflátor HDP
- Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index)
- Index cen výrobců (PPI - Producent price index)
[editovat] Dopady inflace
[editovat] Přerozdělování bohatství
Tím, že se snižuje kupní síla peněz, se oslabuje jedna z jejich základních funkcí – funkce uchovatele hodnoty. Dochází k přerozdělování bohatství od věřitelů k dlužníkům. Přerozdělování bohatství se netýká pouze peněžních půjček, deformuje ceny i u dlouhodobých smluv – např. nájemné, dodavatelské smlouvy, mzdy. Zájem dlužníků je tedy, aby inflace byla vysoká, neboť se tím reálně snižuje velikost jejich dluhu. Nutno podotknout, že jedním z největších dlužníků je stát.
Proti těmto změnám se lze bránit zabudováním inflačních doložek do smluv. Tzn. že ceny ve smlouvě se budou měnit podle pohybu některého z cenových indexů. Tomuto postupu se říká indexace cen. Z toho také plyne, že negativní dopad má zejména neočekávaná inflace.
[editovat] Nejistota
Nejistota budoucích cen případně jejich změny oslabují další ze základních funkcí peněz, a sice funkci jednotky zúčtování. Ceny jsou základní informací pro subjekty na trhu, podle nich se rozhodují, které statky spotřebovávat/vyrábět. Pokud tato funkce není dobře naplňována, nemůže ani trh fungovat správně.
Negativně tedy inflace dopadá zejména na ochotu podniků investovat a domácností spořit.
[editovat] Dodatečné náklady
Dodatečné náklady jsou spojeny zejména s předvídáním inflace (subjekty musejí sledovat, jak se budou ceny vyvíjet), se změnou cen (tzv. menu costs – změna cen zboží, tisk nových letáků, nabídek; příp. změny smluv) a konečně i s bojem proti inflaci – protiinflační hospodářská politika má většinou za následek snížení domácího produktu.
[editovat] Příčiny inflace
Příčinou inflace je růst fyzického objemu peněz v ekonomice. Jednoduše řečeno, čím více peněz je do ekonomiky vpuštěno, tím více je jich potřeba aby měly stejnou reálnou hodnotu (= abychom si za ně mohli pořídit věci stejné hodnoty). Množství peněz v ekonomice reguluje prostřednictvím měnové politiky centrální banka každého státu.
Pokud by se centrální banka rozhodla množství peněz v ekonomice nezvyšovat, vedlo by to k zániku inflace. Nicméně tím by ubylo volných peněžních prostředků, které si podnikatelé půjčují a investují; a citelně by tak poklesly všecky ukazatele ekonomického vývoje (např. hrubý domácí produkt). To by v konečném důsledku nadělalo větší škody než mírná a stabilní inflace, proto se centrální banky v poslední době snaží zaměnit monetární transmisní mechanismus za mechanismus přímého cílování inflace (byl poprvé využit centrální bankou Nového Zélandu v roce 1989 a přejat řadou zemí včetně ČR).
Přesto jsou peníze v ekonomice vytvářeny zejména obchodními bankam v rámci tzv. multiplačního efektu vkladů a půjček. Proto je sazba povinných minimálních rezerv velmi silným nástrojem centrální banky pro regulaci množství penez v ekonomice.
[editovat] Projevy inflace
Projevy inflace jsou např. vynucený růst úspor, existence nedostatkového zboží. Příznaky inflace nejsou omezeny jen na oblast růstu cen. Podněty k růstu cen mohou vycházet jak ze strany nabídky, tak ze strany poptávky. Inflaci potom říkáme inflace poptávková a nabídková.
V mnoha případech je vzestup míry růstu mezd vztaženy k průměrnému růstu produktivity ekonomiky. Průběh inflace provází rytmus zvyšování mezd. Příklad z oblasti zahraničního obchodu : následkem zdražení vývozu oproti dovozu se zhoršuje platební bilance, a tím se zmenšují devizové rezervy. Samozřejmě, že zde působí i příznaky finanční, jako je zvýšení rychlosti oběhu peněz.
Pozornost zasluhují další dva příznaky inflace a to její intenzita a doba jejího trvání. Intenzita znamená, že inflace se z počátku „skrytě plíží „ (tzv. plíživá inflace), aby se potom velice rychle dostala do svého maxima. Rychlost tvoří jeden z prvků, které vysvětlují jak je inflace vnímána ekonomickými subjekty. Rychlost je pociťována silněji než inflace trvající delší čas. Pokud se týče trvání inflace, může jít o rychlý vzestup cen nebo v jiných případech je vzestup cen daleko delší. Je sice pomalejší, ale zato déle trvá.
Při plánování dlouhodobých investic je třeba s inflací počítat. O tom, jakou míru inflace předpokládat do budoucna, se lze řídit jednak odhady inflace, které jsou zpracovány odbornými institucemi, a dále jako maják slouží chování centrální emisní banky. Pokud je známý údaj o tom, o kolik procent hodlá centrální banka zvýšit objem peněz za rok, pak je to významné vodítko. Zvýšení objemu peněz, které neodpovídá zvýšení objemu produkce v celé ekonomice, je opět signálem možné inflace. V tržní ekonomikách se tyto údaje běžně zveřejňují a majiteli peněz jsou bedlivě sledovány. Zvláštním příznakem inflace je dále i vzestup úrokové míry. Zvýšení úrokové míry je předzvěstí inflace, která se zvedá z důvodu očekávaného zhoršení ekonomického vývoje.
