Empír
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Empír, zvaný také císařský sloh, je druhá fáze klasicismu, resp. neoklasicismu pocházející ze začátku 19. století z období vlády Napoleona Bonaparte. Uplatnil se především v architektuře a designu nábytku. Těsně předchází styl Biedermeier. Samotné slovo má původ ve francouzském slově empire - impérium, císařství, a to proto, že se jím stavělo převážně v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804), a pak ještě celou první polovinu 19. století.
Obsah |
[editovat] Stavitelství
V tomto období klasicismu je kladen větší důraz na antické a egyptské vzory. Příkladem této architektury může být zámek Kačina, nebo přestavba barokního kláštera na celnici (Dům U Hybernů).
[editovat] Nábytek
Převládá černozlatá barva. Nohy u stolů a u všeho nábytku jsou často zakončeny napodobeninami zvířecích tlap (např.lví). Inspirace v orientu.
[editovat] Odívání
Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména u žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy umění. Období let 1804 - 1815 se nese v duchu empíru. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začali dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy - Journax, Gazettes et Revues, které začínají vycházet od roku 1770.
