Erínye
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erínye (řecky Erínyes, latinsky Furiae) jsou postavy řecké mytologie, bohyně pomsty a kletby, služebnice boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony.
Jejich původ není zcela jednoznačný. Homér o něm nic nepíše, podle Hésioda se zrodily z prvního krvavého zločinu - z kapek krve Úrana, zmrzačeného vlastním synem Kronem, které dopadly na matku země Gaiu a oplodnily ji. Aischylos je nazývá dcerami bohyně noci Nykty, Sofoklés dcerami boha temnoty Skota a matky země Gaie. Starší básníci neudávají jejich počet ani jména; Homér se někde zmiňuje o jedné Erínyi, jinde o několika. Teprve Eurípidés píše, že jsou tři a pozdější autoři uvádějí i jejich jména:
Erínye stíhaly krvavé zločiny a násilné porušení práva; pronásledovaly vrahy, lupiče, křivopřísežníky, vzbouřence a rušitele rodinných svazků. Také ale chránily ubohé a bezbranné, zejména žebráky, cizince bez vlasti a sirotky.
Na svět přicházely z podsvětí zahalené v husté mlze, která je činila neviditelnými; obcházely města, vesnice i pustiny, pátraly po provinilcích, dostihly je a nemilosrdně je mučily. Nebylo před nimi úniku, měly stejnou moc dokonce i v podsvětí. Na pozoru se před nimi museli mít i bohové, nechránila před nimi ani vladařská, kněžská či jiná moc.
Lidé i bohové Erínye nenáviděli. Erínye pronásledovaly i lidi, kteří se dopustili zločinu nevědomky či proti své vůli. Podle některých bájí samy prý k zločinům také sváděly.
Řecké báje znaly vedle nesmiřitelných také Erínye usmířené, které se nazývaly Eumenidy, t.j. „Blahovolné“. Tato dvojakost se vysvětluje různě, např. tak, že měly v dávných dobách i laskavější, mírnější povahu nebo jsou pověsti o jejich přerodu. Přesto však vždy převládalo první pojetí Erínyí jako zkázonosných a nesmiřitelných podsvětních bohyň. Také zločinné ženy z bájí i ze světa skutečnosti byly nazývány jmény Erínyí, např. Klytaimnéstra, Médeia. Jejich latinským názvem Fúrie se označují zuřivé a vzteklé ženy dodnes.
Řekové i později Římané se Erínye představovali jako staré ohyzdné ženy v černém rouchu a s rudým pásem; oči měly podlity krví, místo prstů drápy, místo vlasů zmije. Tak je také uvedl na jeviště Aischylos; podle Eurípida měly křídla v rukou zmije a pochodně. Eumenidy měly ušlechtilejší vzhled a místo černého roucha bílé.
Podobně, ale poněkud mírněji, je zobrazovali také antičtí malíři a sochaři. Jejich podobizen se zachovalo poměrně málo, většinou na vázových malbách; nejznámější z nich, Erínye pronásledují Oresta, pochází asi z konce 5. stol. př. n.l.; je dnes ve Vatikánském muzeu.
[editovat] Literatura
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
