František Křelina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Křelina (26. července 1903 Podhradí u Jičína – 25. října 1976 Praha) byl český prozaik, básník a dramatik.
Obsah |
[editovat] Životopis
V roce 1922 dokončil studia na Učitelském ústavu v Jičíně a učil v Českém Dubu. Po obsazení Sudet Němci roku 1939 odešel do Prahy. Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře.
Roku 1947 se nabídl, že bude v nově osídlovaných pohraničních oblastech pracovat jako učitel. Učil krátce v Žatci, ale vrátil se zpět do Prahy, kde byl 24. srpna 1951 zatčen. Následovalo odsouzení za protistátní činnost katolických spisovatelů na 12 let vězení. Ve stejném vykonstruovaném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeňek Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička.
10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován.
František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty (ať již básnické, prozaické či dramatické) nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky. Později se klonil pouze k utváření katolicky zaměřených textů. K jeho nejznámějším ruralistickým dílům patří Hlas Kořenů, Hlas na poušti či Jalovčí stráně. Zajímavé je, že některá díla z Křelinovy pozůstalosti nebyla doposud vydána.
[editovat] Vyznamenání
Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění.
[editovat] Dílo
Začínal jako ruralista, spolupracoval s měsíčníkem Sever, ale později se přiklonil ke katolické literatuře. Některá díla z Křelinovy pozůstalosti stále ještě nevyšla.
[editovat] Romány
- Hlas kořenů (1927)
- Hlas na poušti (1935)
- Jalovčí stráně (1937) – přepracováno 1947
- Klíče království (1939)
- Dcera královská, blahoslavená Anežka česká (1940) – dílo nevzniklo na základě historických pramenů, ale jako oslava světice Anežky české.
- Amarú, syn hadí (1942) – román o českých misionářích v peruánských pralesích na konci 17. století. Objevuje se zde mysticismus, jezuitský kněz J. V. Richter je umučen domorodci.
- Každý své břímě (1969)
- Půlnoční svítání
- Předjitřní tma
- Plaché světlo
- Jalovčí stráně
- Má přítelkyně Dora
- Země dědičná (trilogie)
[editovat] Pro mládež
- Z bukového dřeva
- Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež
- Můj otec kapitán
[editovat] Divadelní hry
- Postila
[editovat] Reference
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
