Giosuè Carducci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Giosuè Carducci

Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko – 16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906.

[editovat] Život

Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí.

Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu ale i romatismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamějšího básníka jednotné země.

Vedle skladeb básnických by Carducci také neunavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury.

Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ (citace z odůvodnění Švédské akademie), nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel.

[editovat] Dílo

Rime (1857, Verše),
Juvenilia (1857-1880),
Rime Nuove (1861-1887, Nové verše), s motivy politickými i intimními,
Levia gravia (1861-1871),
L'Inno a Satana (1865, Hymnus na Satana), tato báseň, v níž Carducci zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti, učinila autora slavným, avšak vzbudila též bouřlivé polemiky.
Giambi ed epodi (1867, Jamby a epody),
Decennalia (1871),
Poesie (1871),
Nuove poesie (1873),
Studii letterarii (1874-1881, Literární studie)
Odi Barbare (1877, Ódy barbarské), Nuovi Odi Barbari (1882, Nové ódy barbarské) a Terzi Odi Barbare (1889, Třetí ódy barbarské), tři sbírky lyrické poezie, ve kterých geniálním způsobem a s velikou erudicí napodobil staré metrické prvky Horaciových ód a zpracoval je v novou ryze moderní poezii, plnou síly, ohně a hlubokých citových akcentů.
La poesia barbara nei secoli XV. e XVI. (1881), odborné dílo,
Confessioni e battaglie (1882), odborné dílo,
Ça ira (1883),
Conversationi critiche (1884), odborné dílo,
Vite e ritratti (1885), odborné dílo
Piemonte (1890), historicko-politická óda,
Rime e ritmi (1897-1898)

[editovat] Česká vydání

Výbor básní, J. Otto, Praha 1890, překlad Jaroslav Vrchlický,
Nový výbor básní, J. Otto, Praha 1904, překlad Jaroslav Vrchlický,
Ódy barbarské, J. Otto, Praha 1904, překlad Jaroslav Vrchlický,
Satanu, Josef Váchal, Praha 1926, bibliofile s deseti barevnými obrazy dřevorytce Josefa Váchala,
Od pramenů Clitumna, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad Zdeněk Kalista,
Hrozny v sloupoví Odeon, Praha 1967, překlad Zdeněk Kalista,
Hněvy a smutky, Odeon, Praha 1986, překlad Zdeněk Frýbort.