Go

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Go
Deska s rozehranou partií go
Počet hráčů:	2
Doporučený věk:	5 a více
Délka hry:	závisí na podmínkách utkání (10 minut až 3 měsíce)
Doba vzniku:	2. tisíciletí před naším letopočtem

Go je desková hra pro dva hráče pocházející z Číny, kde se nazývá Weichi. Vznikla někdy ve 2. tisíciletí př.n.l. Do dnešní doby se zachovala hlavně díky jejímu rozvoji v Japonsku, kde byla podporována šogunátem. Velmi rozšířená je i v Koreji (pod názvem Baduk) a ve východní Asii všeobecně. Hraje se obvykle na desce 19×19 průsečíků. Pro výuku a rychlé partie se používají i menší desky – například 13×13 nebo 9×9. Cílem hry je zaujmout svými kameny větší část desky než soupeř.

[editovat] Stručná pravidla

Prázdná deska go

Hraje se na čtvercové desce 19×19 průsečíků. Hráči – černý a bílý – střídavě kladou kameny na volné průsečíky. Položené kameny se po desce dále nijak neposunují. Začíná černý. Hráč se může svého tahu vzdát slovem pass. Pokud se tahu vzdají oba hráči, partie končí.
Kameny stejné barvy, spojené bez přerušení čarami mezi průsečíky, tvoří skupinu. Pokud se soupeři podaří odříznout poslední čáru, vedoucí od skupiny na volný průsečík (takovému průsečíku se říká svoboda dané skupiny), může celou skupinu vyjmout z desky a připočíst ji ke svým zajatcům.
Je zakázáno provést sebevraždu (odříznout svým tahem své skupině poslední volný průsečík). Takový tah je ale možný v případě, že jím hráč zároveň zajímá soupeřovy kameny.
Hráč nesmí svým tahem na desce způsobit opakování pozice před soupeřovým tahem (pravidlo ko). Pojmem pozice je míněna situace na celé desce.
Na konci partie se zajmou všechny skupiny, které je možno bez pochybností zajmout. Zřídkavé nejasnosti řeší zvláštní pravidla. Oba soupeři pak sečtou prázdné průsečíky v území, které ohraničili, a zajatce, které získali. Hráč s větším počtem bodů vyhrává. Pro kompenzaci výhody prvního tahu se obvykle bílému přičítá tzv. komi, které činí nejčastěji 5,5, 6,5, nebo 7,5 bodu (polovina bodu zajišťuje nemožnost remízy). Alternativní možností je tzv. handicap, při kterém slabší hráč hraje černými kameny a je mu dán několik tahů (1–9, podle rozdílu v úrovni hráčů) náskok. Tyto tahy obvykle vedou na označená místa na desce.

Příklad sebrání skupiny dvou kamenů. Bílý tahem na A odebírá černé skupině poslední svobodu (skupina byla před tím v atari) a odebírá ji z desky

Výše uvedená pravidla nejsou úplně stejná ve všech zemích. V podrobnostech se mohou lišit. Největší rozdíl je v počítání bodů mezi japonskými a čínskými pravidly (česká pravidla vycházejí z japonských s mírnou odlišností v řešení sporných situací). Drobné rozdíly jsou také v určení bodů komi, možnosti remízy, a řešení některých speciálních pozic. Z hlediska hry jsou však tyto rozdíly obvykle nepodstatné a projeví se jen vzácně. Další rozdíly, dané sportovními organizacemi, jsou v systému turnajů a kritérií pro získávání tříd.

[editovat] Historie

Gejši hrající go

Vznik go se datuje do 2. tisíciletí před naším letopočtem na území dnešní Číny. Patřilo mezi čtyři základní lidské dovednosti spolu s poezií, malířstvím a hudbou. Podle učení taoistů je go prostředkem k poznání sama sebe.

Ve 2. století n.l. se hra přenesla do Koreje, kde se stala zábavou pro vyšší třídy. Kolem 6. století se go dostalo do Japonska, kde se zpočátku rozvíjelo v klášterech, ale rychle se rozšířilo i mezi aristokracií.

Hlavní rozvoj go v Japonsku nastal od počátku 17. století, kdy se go stalo šógunem oficiálně podporovanou hrou a nejlepší hráči go měli šógunátem zajištěný příjem, čímž byl dán základ profesionálnímu go.

Ve druhé polovině našeho století se go vrátilo na výsluní i v Číně a Jižní Koreji a hráči těchto 3 států jsou dnes považováni za špičku světového go. Zvláště pak hráči Koreje sklízejí na mezinárodním poli v posledních letech hodně vavřínů.

[editovat] Filosofie go

Z filosofického hlediska mentalitu go a jeho vztah k lidskému bytí snad nejlépe vystihuje pohled Japonců, kteří ho již od pradávna zařadili mezi tzv. Tři hry (tj. 3 velké, základní hry) – vrhcáby, šógi a go. Tyto Tři hry spolu představují ucelený pohled na svět. Představují člověka v jeho třech základních životních postojích – vztazích.

První je člověk ve vztahu k vzdáleným Bohům a záhadným silám vesmíru (vrhcáby, kde hraje velkou roli osud a náhoda - hlavní roli hrají kostky, které hráč neovlivní). Druhý představuje člověka ve společnosti, kterou si kolem sebe vytvořil (šógi, odrážející ve svých kamenech hierarchickou strukturou společnosti, monarchie, armády a krveprolití s konečným cílem zničit nepřátelského krále). A potřetí je zde konečně člověk sám se sebou (go - hra orientovaná ne na ničení, ale na budování, všechny kameny mají stejnou hodnotu a jejich síla záleží na jejich umístění v konkrétní situaci. Kameny se spojují do skupin a ty pak tvoří organické struktury, které buď přežijí, nebo zahynou. Během hry na desce proběhne spousta proměn - vzestupů a pádů, malých proher a dočasných vítězství. Cílem je překonat běžného lidského nepřítele jako chamtivost, hněv a hloupost.

[editovat] Slovníček japonských pojmů z go

atari - hrozba zajetím - tah, odebírající nějaké skupině předposlední svobodu
fuseki - zahájení partie
gote - ztráta tempa - takový závěr sekvence tahů, po níž je na tahu soupeř
hane - ohnutí - diagonální tah kolem soupeřova kamene
ishi (čti: iši)- kámen
joseki (čti: džoseki) - nejlepší sekvence tahů pro oba hráče v určité lokální pozici
keima - malý koňský skok - položení jednoho kamene ke druhému svému kameni tak, že vytvoří tvar podobný tahu šachového koně
kosumi - diagonální tah ke svému kameni
miai - stejné možnosti - soupeř může útočit tahem na jeden ze dvou bodů a druhý vždy poslouží k obraně
moyo - územní potenciál - velmi volně naznačené území
ogeima - velký koňský skok - podobný tahu keima, ale o jeden bod dále
san-san - bod v rohu na pozici 3-3
sente - tempo - takový závěr sekvence tahů, po níž je hráč na opět tahu
seki - lokálně remízová pozice, v níž by hráč, který by první táhl, prohrál. Taková pozice se ponechává po konci partie na místě a v ní obsažené body se nepočítají žádnému z hráčů

Situace seki

shimari (čti: šimari) - uzávěra rohu - dvojkamenová pozice uzavírající území v rohu
tenuki - lokální ignorování soupeřova tahu (a táhnutí v jiné části desky)
tesuji (čti: tesudži)- technika, něco jako chvat v bojovém umění, chytrý tah (obvykle není patrný na první pohled)