Hagiografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hagiografie je literární termín odvozený z řeckého hagios svatý a graphein psát. Paralelně se používá pojem legendistika.

[editovat] Charakteristika žánru

Hagiografie je literární žánr, který se zabývá životopisy světců a mučedníků. Tvořil těžiště středověké umělecké tvorby a ve své době plnil účely liturgické i literární. Základní osou je vyprávění o narození, životě (vita), smrti (passio), přenesení ostatků (translatio) a zázracích (miracula) osoby, o které se soudilo, že se za své skutky dostala jistě do nebe. To zda ona osoba byla prohlášena za svatou či blahoslavena však nebylo rozhodující. Účelem legend tedy bylo oslavit památku příkladných křesťanů.

[editovat] Vývoj žánru

Hagiografie vznikla na sklonku antiky, když se klasická biografie rozšířila o prvky z bible (zvláště o líčení zázraků). Křesťanská legenda pak má své počátky v novozákonních evangeliích. Charakter legendy mají již Skutky apoštolů, nicméně stěžejním dílem, které určilo charakter hagiografie, jsou tzv. Pseudoklementina vyprávějící o skutcích apoštola Petra.

Do Čech se legendy dostávají od 9. století s působením misionářů. Zásadní však bylo působení svatých Cyrila a Metoděje, s jejichž jmény jsou první legendy vzniklé na našem území spojeny.

Tento článek o literatuře je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Tento článek týkající se křesťanství je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Související články obsahuje: Portál Literatura