Holotropní dýchání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Holotropní dýchání je metoda, kterou v polovině šedesátých let vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou. Stanislav Grof se rozhodl věnovat výzkumu lidského vědomí a to zejména jeho mimořádným stavům, vyvolaných požitím psychotropních látek, jako je například LSD. Experimentování s těmito látkami však bylo oficiálně zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik, a bylo tedy třeba najít novou metodu s podobnými účinky.
Manželé Grofovi takovou metodu nalezli a nazvali ji holotropním dýcháním. Tato terapeutická strategie, vzešla z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. V nejširším slova smyslu je charakteristická pro mnoho různých přístupů, včetně různých šamanských praktik, domorodých léčitelských obřadů, určitých forem hypnózy a jiných psychoterapeutických a duchovních praktik. Experimenty s těmito různými technikami dovedly nakonec manželé Grofovi až k té, dle jejich zkušeností nejúčinnější - prohlubování a zvyšování tempa dechu, jež nazvali holotropním dýcháním.
Obsah |
[editovat] Holotropní terapie
Vlastním termínem holotropní terapie označil Stanislav Grof léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie.
Základem holotropní terapie je tedy dýchání. Po letech praxe dospěli manželé Grofovi k názoru, že určitá specifická technika není ani tak důležitá jako sám fakt, že „člověk dýchá rychleji a hlouběji než obvykle, je plně soustředěn a věnuje pozornost procesům probíhajícím v jeho nitru“.
Podpůrným prostředkem k vyvolání mimořádných stavů vědomí je, a od nepaměti byla, hudba. Vhodně vybraná hudba dokáže usnadnit vyvolání některých konkrétních pocitů. Při holotropní terapii je třeba se jí plně odevzdat – nepřemýšlet nad ní, ale prožívat ji. Při skupinových terapiích slouží hlasitá hudba také k tomu, aby se jednotliví „dýchači“ svými projevy navzájem nevyrušovali.
Poslední součástí Grofovy holotropní terapie je cílená práce s tělem (body work). Té se ovšem využívá pouze tehdy, je-li to třeba – když silné křeče zabraňují například dýchání, je-li třeba polštářů, aby zabránily zranění nebo také z pouhé potřeby fyzického kontaktu. Obecně však platí, že kvalita holotropní terapie klesá s počtem vnějších zásahů.
[editovat] Průběh holotropního terapie
Holotropní terapie bývá dnes provozována většinou ve skupinách. Vytvoří se dvojice po dvou a tito dva lidé se spolu vystřídají tak, že každý z nich jednou dýchá a jednou dohlíží na průběh dýchání svého partnera. Účastníci by měli být oblečeni do pohodlných volných šatů a připraveny by měly být papírové ručníky plastové kbelíky (popř. sáčky), kdyby došlo k nevolnosti a zvracení.
Všichni účastníci terapie jsou ještě před jejím počátkem seznámeni s možnostmi prožitků, jenž se mohou vyskytnout a také s několika technickými aspekty – účastníkům bývá doporučováno setrvat v poloze vleže, mít zavřené oči (popř. zavázané šátkem), soustředit se na vnitřní procesy a nijak je intelektuálně nehodnotit a nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit. Samotnou holotropního terapii doporučuje Stanislav Grof zahájit krátkou meditací a relaxací. Poté jsou účastníci žádáni, aby prohloubili svůj dech a zvýšili jeho frekvenci. V této chvíli se již připojuje hudba.
Povaha a průběh holotropních sezení se liší u různých osob a také u téže osoby při různých sezeních. Mezi nejčastější tělesné projevy patří svalové napětí, bolesti hlavy či jiných částí těla, dávení, nevolnost, zvracení a různé motorické projevy. Některé osoby zůstávají téměř nehybné, jiné se různě třesou, válí a kroutí, další napodobují pohyby zvířat (šplhání, hrabání…). Stejně rozmanité jsou i projevy zvukové (zpěv, pláč, zvířecí zvuky…).
Součástí terapie je také kresba mandal po ukončení holotropního dýchání, jejímž cílem je zpětné zakreslení prožitků a také debata nad svými zážitky se spoluúčastníky terapie.
[editovat] Prožitky holotropního dýchání
Prožitky holotropního dýchání jsou rozělovány do tří skupin
- biografické - pocházející z doby od našeho narození po smrt a jichž jsme si běžně vědomi
- perinatální z období od početí po narození
- transpersonální - zážitky překračující hranice našeho života – ztotožnění se s přírodou - nebo jejími součástmi, vesmírem, bohem či prožitky z minulých životů
[editovat] Bazální perinatální matrice
Spojitost mezi perinatálními prožitky a biologickým porodem umožnila využít klinické fáze porodu pro rekonstrukci konceptuálního rámce, jenž napomáhá porozumění dynamice perinatální roviny nevědomí. Prožitky se objevují ve čtyřech charakteristických tematických skupinách, bývají tedy přirovnávány ke čtyřem fázím porodu. Tyto sekvence se obvykle proplétají a spojují s mnoha mytologickými, mystickými, historickými, sociopolitickými, antropologickými a fylogenetickými prožitky a také mají zvláštní vztah k různým aspektům aktivity ve Freudových erogenních zónách a k různým formám psychopatologických změn.
V hlubinném prožitkovém sebezkoumání vyskytují se jednotlivé perinatální matrice v různých posloupnostech. Jejich pořadí, jak bude dále uvedeno, dle jednotlivých fází porodu, je spíše výjimečné.
[editovat] První bazální perinatální matrice : amniotický vesmír
Biologickým základem BPM 1 je původní symbiotická jednota plodu s mateřským organismem v období perinatální existence uvnitř dělohy. Jsou to chvíle, ve kterých není plod ničím rušen a jeho život probíhá v téměř ideálních podmínkách. Prožitky BPM 1 překračují veškerá omezení a překážky. Řadí se zde ztotožnění s oceánem či formami života v něm (od chaluh až po delfína) nebo také s vesmírem (ať již s galaxií nebo s astronautem v beztížném stavu). Vrcholným prožitkem BPM 1 je zažití jednoty s kosmem –překročení hranic času a prostoru, neuvěřitelně silné extatické pocity, vědomí jednoty s veškerým bytím bez jakýchkoli omezení a hluboká láska a úcta ke každému stvoření.
Prodělal-li však plod v těhotenství některou z poruch nitroděložního života, byl-li například nedostatečně vyživován, či vystavován toxickým vlivům na placentu (kouření, pití alkoholu) můžou být prožitky BPM 1 spojeny s nebezpečnými situacemi pod vodou, znečištěnými vodními toky a obecně otrávenou a nepřátelskou přírodou. Hrozil-li dokonce potrat nebo proběhl-li nějaký pokus o vyhnání plodu může být BPM 1 spojena s krvavými apokalyptickými vizemi konce světa.
BPM 1 se pojí také s prožitky autobiografickými. Pozitivní prožití BPM 1 bývá vesměs spojeno se vzpomínkami se situacemi s pocity uvolnění, uspokojení, bezpečí a negativní aspekty BPM 1 se projevují nevolností, nechutenstvím popř. jinými zažívacími potížemi.
[editovat] Druhá bazální perinatální matrice: vyhnání z ráje a zážitek pekla
BPM 2 je spojena s počátkem biologického porodu a jeho prvními klinickými fázemi. Harmonie je porušena nejprve chemickými signály, poté mechanickými stahy dělohy. V této fázi porodu je plod pravidelně stlačován děložními stahy, ale porodní cesty jsou ještě zcela uzavřeny – děložní hrdlo není uvolněno a cesta ven není možná. Omezena je také dodávka krve (tedy i kyslíku), živin a tepla k plodu.
Prožitek BPM 2 obsahuje zdrcující pocity vzrůstající úzkosti a strachu z bezprostředního ohrožení života. Charakteristickým rysem je zážitek trojrozměrné spirály, trychtýře nebo vodního víru, který prožívajícího nezadržitelně vtahuje do svého středu. Časté bývají také zážitky pohlcení nějakým obrovským tvorem (velryba, drak, tarantule…), nebo motiv sestupu do podsvětí či temné jeskyně.
BPM 2 je spojena s prožitky pekla, uzavřeného prostoru, tedy nesnesitelnou a beznadějnou situací uvěznění. Může zde nastat ztotožnění s vězni v kobkách, koncentračních táborech. Obvyklé jsou pocity hladu a zimy, spojených se scenériemi bezútěšných krajin – pouští, ledových plání. Člověk se cítí osamělý, bezmocný, méněcenný, neschopný a k těmto prožitkům se také vztahují analogické vzpomínky z jeho vlastního života.
[editovat] Třetí bazální perinatální matrice: zápas smrti a znovuzrození
BPM 3 je spojena s druhým klinickým stadiem porodu. Děložní stahy pokračují, ale na rozdíl od předchozího stadia je již děložní hrdlo rozšířené a umožňuje postupné posouvání plodu porodním kanálem. S touto fází porodu je spojen kritický nedostatek kyslíku a mechanický tlak až na hranici dušení (může být také spojeno s pupeční šňůrou obtočenou kolem krku). Když porod vrcholí, může plod přijít také do těsného kontaktu s nejrůznějším biologickým materiálem – krev, moč, výkaly…
BPM 3 představuje neobyčejně bohatý prožitkový komplex, počínající realistickým znovuprožitím zápasu v porodním kanále a končícím prvky titánského boje, sadomasochistickými zážitky, sexuálním vybuzením, setkáním s démony, skatologickými prvky a setkáním s ohněm. Aspekt titánského boje souvisí s enormními silami s kterými se plod během porodu setkává. Jednou z charakteristických forem tohoto prožitku je ztotožnění se se zuřícími přírodními živly (vulkány, zemětřesení…), nebo s obrovskou energií vytvářenou účinnými bojovými technologiemi (atomové bomby, rakety…). Mírnějším prožitkem titánského aspektu je účast na nebezpečných dobrodružstvích (lov divokých zvířat, zápasy gladiátorů…)
V souvislosti se sadomasochistickými aspekty objevují se často surové scény vražd a sebevražd, zmrzačení a sebezmrzačení, mučení, poprav a rituálních obětí, sadomasochistických praktik a znásilnění. Sexuální složka prožitku BPM 3 je prožívána velmi intenzivně a její povaha je pornografická až deviantní. Na rovině psychiky je sexualita neoddělitelně spjata se smrtí, nebezpečím, úzkostí, agresivními pocity, touhou po sebezničení, fyzickou bolestí a různými biologickými materiály (moč, krev, výkaly…).
Démonický aspekt bývá nejčastěji reprezentován scénami čarodějnického sabatu, rituály černé mše a pokušením ďábelských sil.
Skatologický prvek, spojený s konečnou fází porodu, ve které se dítě může setkat s již zmíněnými biologickými materiály, bývá prožíván prostřednictvím scén , ve kterých se člověk plazí odpadky popř. kanály, válí se v hromadách exkrementů a pije krev nebo moč.
Element ohně bývá zastoupen obrazy požárů, při nichž se prožívající ztotožňuje s hořícími oběťmi. Na rozdíl od BPM 2 zde se situace nejeví jako bezvýchodná, ale člověk má pocit, že se na ni aktivně podílí a jeho utrpení má nějaký směr a cíl. Již není jen bezmocnou obětí, ale má možnost ztotožnění také s agresorem. Zážitek BPM 3 představuje hranici mezi agónií a extází a jejich splynutí. BPM 3 bývá spojována s autobiografickými vzpomínkami intenzivních smyslových a sexuálních prožitků (seskoky padákem, riskantní dobrodružství, znásilnění, sexuální orgie…), ale také skupinou vzpomínek, týkajících se tělesného styku s biologickými materiály (noční pomočování apod.).
[editovat] Čtvrtá bazální perinatální matrice: zážitek smrti a znovuzrození
Tato BPM 4 souvisí s posledním klinickým stadiem porodu, samotným narozením dítěte. Po průchodu kanálem, spojeným s úzkostí, strachem, tlakem a sexuálním napětím následuje osvobození a uvolnění. Po dlouhém období tmy následuje první setkání se světlem. Odstřižením pupeční šňůry je ukončena biologická jednota s mateřským organismem a začíná existence anatomicky samostatných jedinců.
Oproti předchozím dvěma fázím je tato situace významným pokrokem, avšak ve srovnání s BPM 1 jsou některé podmínky horší – o biologické potřeby již není postaráno nepřetržitě, mateřské lůno už dítě nechrání před kolísáním teploty, rušivými zvuky ani před změnami intenzity světla.
Stejně jako u předcházejících matric i zde mohou být vzpomínky spojeny s realistickým průběhem samotného porodu. Symbolickým prožitím této fáze porodu je zážitek smrti a znovuzrození, jenž představuje ukončení zápasu smrti. Paradoxem je, že právě okamžik před vysvobozením prožívá člověk pocit obrovské hrozící katastrofy, jehož výsledkem je urputná snaha tento proces zastavit. Důsledkem této snahy bývá pocit absolutního zániku na všech představitelných rovinách – fyzickou destrukci, emocionální katastrofu, intelektuální a filozofickou porážku atd. Pokud je však zážitek správně integrován, jeho výsledkem je schopnost těšit se z vlastní existence.
Typickým pocitem je osvobození od strachu, sklíčenosti a viny, tedy pocit jakési očisty. Pojí se také s kladnými pocity k sobě, k druhým ale také k bytí samotnému. Svět se zdá krásným bezpečným místem, obrazy jsou zality bílým a zlatým světlem nadpřirozené krásy. Z oblasti vzpomínek se BPM 4 pojí s pocity životního úspěchu, šťastnými konci utrpení (konec války, vyléčení z těžké nemoci).
[editovat] Nebezpečí holotropní terapie
Průběh holotropního dýchání bývá spojen, jak už bylo zmíněno, s mnoha motorickými projevy. Tím tedy vzniká možnost poranění. Je tedy důležité, aby člověk provádějící holotropní dýchání byl pod dobrým dohledem a důležitou podmínkou je také vhodná místnost – je třeba, aby byla dostatečně prostorná a podlaha by měla být měkká (např. pokrytá žíněnkami).
Holotropní terapie by se neměli účastnit lidé s kardiovaskulárními problémy, epileptici, osoby po operacích popř. dosud nezhojených zraněních a těhotné ženy. Pro osoby mající vážné psychické problémy není holotropní seminář také vhodným řešením.
Velkým rizikem současnosti je také nedostatečná kvalifikace provozovatelů holotropní terapie a domácí samoukové. Holotropní dýchání by nikdy nemělo být prováděno bez odborného dohledu.
Další nebezpečí holotropní terapie vidí lékařská veřejnost ve škodlivém vlivu na mozkové buňky, během holotropního procesu hyperventilace, při němž dochází k překysličení mozku. Zastánci holotropního dýchání argumentují tím, že hyperventilace jako taková paradoxně změnou kyselosti krve navozuje v určitých částech těla relativní nedokysličení. Relativní do té míry, že organismus disponuje řadou korekčních mechanismů jemu vlastních, mezi něž patří právě udržet si potřebné množství kyslíku jak v tělních tekutinách, tak i v buňkách.
[editovat] K čemu slouží holotropní terapie - její možnosti a cíle
Holotropní terapie vychází z předpokladu, léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí - samo tělo má v sobě ukryté prostředky vlastní léčby a ty je třeba aktivovat.
Holotropní terapie slouží k nahlédnutí hluboko do vlastní psychiky a znovuprožitím určitých životních traumatizujících okamžiků ve stavu holotropního dýchání usnadňuje odstraňování různých psychických bloků. Tím umožňuje lepší porozumění sobě samému a také zdokonalení vztahu k jiným lidem. Holotropní dýchání je chápáno jako technika určitého seberozvíjení a sebepoznání.
Chceme-li však touto terapií skutečně léčit některé psychologické problémy je třeba se jí věnovat soustavněji – jedno sezení slouží vesměs pouze k lepšímu sebepoznání, byť v některých případech nastane pokrok i po jedné zkušenosti.
Tuto techniku lze v psychiatrii využít také jako doplňkovou terapii při léčbě závislostí. Zda-li to však je či není jedna z forem psychoterapie se stále vedou spory.
[editovat] Literatura
Knihy:
- Grof, S.: Dobrodružství sebeobjevování. Praha 1992.
- Grof, S., Bennet, H. Z.: Holotropní vědomí. Praha 1999.
- Schirner, M.: Dechové techniky. Praha 2003.
Články:
- Badoučková, J.: Nebezpečné dýchání. In: Regenerace, 5, 1997.
- Badoučková, J.: O holotropním dýchání na suchu i ve vodě. In: Regenerace, 2, 2002.
- Benda, J., Šplechta, P.: Jde o změnu zevnitř. In: Propsy, 5, 1997.
- Březina, J.: Dýchání o život. In: Reflex, 27, 1997.
- Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 1, 1995.
- Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 12, 1995.
- Gregorová, B.: Dýchej a vzpomínej. In: Mladý svět, 39, 2003.
- Ježková, A.: Holotrans. In: Reflex, 17, 1996.
- Kmuníčková, Z.: Holotropní terapie a mimořádné stavy vědomí. In: Gemma – mimořádné vydání, 1992.
- Krušinová, J.: Klíč k třinácté komnatě, aneb 4x o holotropním dýchání. In: Gemma, 1, 1995.
- Nezbeda, O.: Za hranice mozku. In: Mladý svět, 39, 2003.
- Skřivánek, P.: Všichni dobří šamani. In: Gemma, 1, 1995.
- Suchý, A.: Kde končí psychologie. In: Psychologie dnes, 1, 2003.
- Skřivánek, P.: Šamanismus, jóga a holotropní dýchání. In: Gemma, 6, 1993.
