Hradba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zachovalé opevnění města Písek v lokalitě Na Parkánech.

Hradba je základní prvek fortifikační (opevňovací) architektury umožňující uzavření a obranu jakéhokoliv prostoru.

Hradbou se většinou rozumí jakkoliv provedená stěna. Rozšířenou a nenáročnou formu hradby představují různé dřevěné konstrukce jako např. palisáda.

Nejběžnějším typem jsou hradby zděné, budované ať již na sucho nebo na vápennou maltu. Budovaly se většinou z lomového kamene, méně často z tesaných kvádříků, výjimečně z cihel. Jako hradba se mnohde, kde to umožnily přírodní podmínky, použila i přírodní nebo přitesaná skála.

Síla hradby se do nástupu palných zbraní pohybovala okolo 2 metrů a po nástupu palných zbraní obecně hradby zesílily někde až na 10 metrů. Výška hradeb mohla podle místní situace přesáhnout i 10 metrů.

Po celý středověk ležela tíha obrany hradby na jejím ochozu, a teprve v průběhu 15. století začaly být hradby prolamovány střílnami.

[editovat] Plášťová hradba

Plášťová hradba je vysoká silná hradba s průběžným ochozem, za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho budovy. U hradů s plášťovou zdí představuje hlavní obrannou stavbu.

[editovat] Opus spicatum

Opus spicatum (česky vazba klasová) je způsob zdění kamenných hradeb v raném středověku. Zdění spočívá v kladení šikmých vrstev lomového kamene, jejichž směr se v jednotlivých řádkách střídá tak, že výsledek připomíná klasy. Zdění tímto způsobem se vyskytovalo až do 13. století.

[editovat] Podsebití

Podsebití je obranný prvek ve formě chodby nebo polopatra ukončující hradby či budovy. Nejčastěji je dřevěný nebo z hrázděného zdiva. Podsebití je na konzolách vyloženo před líc hradby, takže obráncí mohou „bít pod sebe“ do tzv. mrtvého prostoru při patě hradby (odtud pochází název), který byl jinak nezasažitelný.