Izoperimetrický problém
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izoperimetrický problém je úloha variačního počtu, při níž se hledá extrém funkcionálu, který musí vyhovovat určité doplňující podmínce.
Obsah |
[editovat] Formulace
Mějme funkce , které mají na nějaké otevřené podmnožině Ω trojrozměrného prostoru svých argumentů spojité parciální derivace do druhého řádu včetně. Nechť L je množina všech křivek
třídy T1, přičemž pro
platí
.
Cílem je na množině křivek K z množiny L, pro které nabývá funkcionál
dané konstantní hodnoty, tzn. G = konst., najít křivku K0, pro kterou na uvažované množině křivek nabývá svého extrému funkcionál
Taková úloha má smysl pouze v případě, pokud hledaná křivka K0 není extremálou funkcionálu G.
Nechť tedy pro křivku definovanou vztahem
, nabývá funkcionál I extrému na množině křivek
s popisem y = y(x), které splňují podmínky
- y(a) = y0(a)
- y(b) = y0(b)
kde C,y0(a),y0(b) jsou daná čísla.
Pokud K0 není extremálou funkcionálu G na množině všech křivek vyhovujících uvedeným podmínkám, potom existuje konstanta λ taková, že K0 extremalizuje funkcionál
Pomocí Eulerovy rovnice je možné vyjádřit diferenciální rovnici příslušnou k danému variačnímu problému jako
[editovat] Příklad
Jako příklad izoperimetrického problému může sloužit úloha, kdy máme najít mezi všemi křivkami s popisem třídy T1 ležícími v horní polorovině, tzn.
, s krajními body A[a,0],B[b,0] a pevně danou délkou l > b − a takovou křivku, která spolu s úsečkou AB vymezuje plochu maximálního obsahu.
Plochu vymezenou úsečkou AB lze podle zapsat jako
Délka křivky K má pevně danou hodnotu l a lze ji určit jako
Množina přípustných křivek je omezena okrajovými podmínkami
- y(a) = y(b) = 0
Hledaná křivka nesmí být extremálou funkcionálu G(K). Funkcionál G(K) patří mezi speciální případy Eulerovy rovnice a jeho extremálou je křivka y = 0. Tato extremála má však délku b − a, která je menší než l. Hledaná křivka K však musí mít délku větší než b − a, tzn. nejde o extremálu funkcionálu G(K).
Dosazením do H, dostaneme
,
kde α je konstanta. Úpravou tohoto vztahu získáme
Položíme a pro
dostaneme z předchozího vztahu
Derivací tohoto vztahu a dosazením dostaneme
, odkud integrací získáme
,
kde β je integrační konstanta.
Z předchozích dvou vztahů dostaneme
- (x − β)2 + (y − α)2 = λ2
Konstanty α,β,λ určíme z hodnoty l a podmínek y(a) = y(b) = 0.
Pokud by bylo λ = 0, pak z a podmínky l > b − a dostaneme y = α = konst., což by podle y(a) = y(b) = 0 vedlo k tomu, že extremálou je úsečka spojující body A,B. Ta však má délku b − a, což je spor s podmínkou l > b − a. Musí tedy být
.
Pro plyne z (x − β)2 + (y − α)2 = λ2, že extremálou je oblouk kružnice s krajními body A,B, poloměrem | λ | a středem S[α,β].
Pro je hledanou křivkou uvedený oblouk kružnice.
Pro jde o půlkružnici, která však nemá vlastní derivace v bodech A a B, tzn. křivka není v
třídy T1. I v tomto případě se však jedná o křivku řešící daný problém.
Pro neexistuje křivka s popisem y = y(x) pro
, která by byla řešením dané úlohy.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
- Rektorys, K. a spol.: Přehled užité matematiky II. Prometheus, Praha, 2000, 7. vydání. ISBN 80-7196-180-9