Jan Čapek (legionář)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Čapek (1876 v Michle u Prahy – 17. června 1917) byl český legionář.
Před 1. světovou válkou rukavičkářský dělník a pak důlní dozorce v Orlové ve Slezsku, člen Sokola.
Během války se dostal do italského zajetí. V roce 1916 spoluzaložil v zajatecké táboře Santa Maria Capus Veter Československý dobrovolnický sbor, který měl za úkol prosazovat myšlenku vzniku a nasazení samostatného československého vojska v Itálii.
Tento sbor měl proto i strukturu vojenské organizace. Italové měli ovšem obavy, že po československých legii by se s podobními požadavky ozvali i Jihoslované, kteří by mohli získat zásluhy o vítězství, čímž by byly ohroženy italské požadavky na získání Dalmácie. Proto Čapek a ČNR v čele s T.G. Masarykem usilovali, aby byl po dohodě s vedením České národní rady využit tento sbor jako pracovní jednotky.
Na podzim 1917 utrpěli Italové težké ztráty, což vedlo k povolení československých průzkumných jednotek. Navíc přicházeli zprávy o uspěších ruských legii, což nakonec vedlo k vytvoření československé divize. Tato byla nasazena v bojích u Piavy, které přinesli potvrzení kvalit českých vojáků. Během těchto bojů, dne 17. června 1917, Jan Čapek padl.
Jeho ostatky byly převezeny 2. července 1923 do Prahy a pak pohřbeny na hřbitově v Orlové. Na jeho paměť J. Čapka byl 34. pěší pluk nazván plukem „Střelce Jana Čapka“.
