Jan Žižka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obraz „Jan Žižka“ od Mikoláše Alše.

Jan Žižka z Trocnova ( roku 1360 v jihočeském Trocnově - 11. října 1424 u Přibyslavi) byl slavným českým válečníkem a geniálním husitským vojevůdcem, stal se tvůrcem vojenské defenzívní taktiky, opírající se o vozovou hradbu. Nejvíce se proslavil na samém sklonku svého života, kdy se postavil na stranu husitů a stal se jejich vojevůdcem. Jako vrchní hejtman táboritů a později sirotků nebyl nikdy poražen. Jeho nepřemožitelnost byla založena nejen na skvělém válečnickém umění, ale také na výjimečné morálce a disciplíně jím vedených vojsk. Protivníci ho nazývali „potvora ohyzdná“, „krvavý Herodes“, „psanec“ a „svatokrádce“, zatímco příznivci „hejtman nadmíru odvážný, udatný, smělý a vážný“.

Obsah

1 Mládí (1360-1400)
2 Od lapky ke královu čeledínu (1400-1419)
3 Léta 1419-1424
4 Zajímavosti
5 Bitvy

[editovat] Mládí (1360-1400)

Základy Žižkova rodného dvorce, objeveného roku 1956 archeologem dr. Antonínem Hejnou.

Žižka se narodil zřejmě okolo roku 1360 v jednom ze dvou zemanských poplužních dvorců v Trocnově na jihu Čech v chudé zemanské rodině Žižků z Trocnova. Na místě, kde přišel údajně na svět, stál již v době jeho narození dub, který byl na přelomu 17. a 18. století poražen, jeho místo pak vystřídala do roku 1867 kaplička sv. Jana Křtitele a tu pak tzv. Žižkův kámen, což je několik opracovaných balvanů, které zde nechali usadit bývalí majitelé zdejšího panství Schwarzenbergové. Žižkův otec Řehoř byl patrně tzv. novým šlechticem, to znamená, že byl teprve nedávno povýšen do zemanského stavu, Janova matka se zřejmě jmenovala Johana. Kromě Jana měl Řehoř ještě minimálně dvě další děti - syna Jaroslava a dceru Anežku. Znakem nového zemanského rodu byl podle pečetí na listinách z roku 1378 červený rak ve stříbrném poli.

Žižkův znak

Jan přišel ve věku 10 - 12 let úderem sečné zbraně do tváře o levé oko. Zranění ho zdeformovalo a způsobilo jeho pokles o 3,5 mm oproti oku pravému a vyhnulo Janův orlí nos doleva.

První tři písemné záznamy o Janu Žižkovi spadají do roku 1378. Z listin jihočeských Rožmberků se dovídáme, že 3. dubna svědčil zemanu Mikuláši Plachtovi z Boršova při právním převodu věna, 10. července se přiznává s dalšími dvěma zemany k dluhu dvěma Budějovickým židovkám (podle jiné varianty byl pouze ručitelem dlužníka) a o tři týdny později ručí celým svým majetkem zemanovi z Holkova.

Roku 1381 se objevuje další zápis. Po smrti jistého bezdětného Mikše z Trocnova (snad Janův strýc) hájí Jan zřejmě neúspěšně své právo na jeho dvorec, který stál poblíž dvorce Žižkova.

Roku 1384 prodává Jan Žižka věnný lán pole, patřící ke statku v Čeřejově. Z této zprávy se také dovídáme o Žižkově manželce Kateřině, která z tohoto statku pocházela.

[editovat] Od lapky ke královu čeledínu (1400-1419)

Ze záznamu rožmberských a jihlavských popravních knih je zřejmé, že během let 1406-1409, po vypovězení nepřátelství Rožmberkům, začíná Žižka v lapkovské tlupě jistého Matěje vůdce škodit na zboží Rožmberků a královského města Českých Budějovic. Spolu s ním provozuje lapkovské řemeslo i jeho bratr a další zchudlí zemané, z nichž někteří se později stali husitskými hejtmany (např. Jan řečený Kolúch z Pňové Lhoty). Skupina Matěje vůdce spolupracuje i s některými moravskými šlechtici, kteří škodí Rožmberkům, mimo jiné i s Janem Sokolem z Lamberka. Na přelomu let 1408-1409 zřejmě Žižka ukončuje své zášti s Rožmberky a 25. dubna 1409 král Václav IV. dává souhlas k smírnému řešení neshod mezi Žižkou a Českými Budějovicemi, což se zřejmě nepodařilo. Proto 27. července vydává král na Točníku nový list, tentokrát amnestní, kterým je Jan Žižka omilostněn a je mu prominuto vše, co spáchal zlého vůči králi i koruně. A tak zatímco někteří členové lapkovské tlupy končí na popravišti včetně Matěje, který byl roku 1409 pověšen v Českých Budějovicích, získává Žižka kromě zkušeností z vedení partyzánské války zpět také svou čest.

V březnu následujícího roku se Žižka, dle zprávy polského kronikáře Jana Długosze, vypravuje pod vedením Jana Sokola z Lamberka do Polska, na pomoc polskému králi Jagellovi proti Řádu německých rytířů. Třebaže se Długosz o Žižkovi zmiňuje pouze v souvislosti s hájením hradu Radzyně v září 1410 korouhví Jana Sokola, je téměř jisté, že se s touto korouhví předtím zúčastnil i bitvy u Grunwaldu. Tam podle mínění některých starších historiků (např. Beckovský) přišel o jedno oko. V každém případě byl již roku 1416 na jedno oko slepý. O druhé přišel až roku 1421 během obléhání hradu Rábí, kdy ho do oka trefila tříska.

V letech 1411-1412 sloužil jako „vrátník“ u královského dvora v Praze. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem.

[editovat] Léta 1419-1424

Později se Žižka ztotožnil s programem čtyř pražských artikulů a rozhodl se dát do vojenských služeb husitů, aby jej pomohl prosadit (věroučné spory mu však jako vojákovi byly cizí). Dne 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. Zanedlouho nato opustil Prahu a odešel do Plzně, kde pomáhal vycvičit zdejší husity ve vojenském umění a opevnit město. Vybudovat z Plzně hlavní centrum husitů se mu však nepodařilo. Plzeň byla oblehnuta královskými vojsky a vrátila se do katolického tábora. Žižka nalezl útočiště v nedávno založené husitské pevnosti Tábor, kde se stal hejtmanem (do roku 1423). V roce 1421 se začal psát „z Kalicha,“ což byl jeho v roce 1423 dostavěný hrad.

Je považován za autora (někdy pouze za spoluautora) tzv. Žižkova vojenského řádu (1423).

Zemřel během vojenského tažení na Moravu u Přibyslavi 11. října 1424. Po jeho smrti se jeho příznivci z východních Čech nazvali sirotci.

[editovat] Zajímavosti

Za objevení Žižkova dvorce může krtek, který vyhrabal na podmáčené louce poblíž Trocnova uhlíky, střepy nádob a hrudky vypálené mazanice. Pro archeologa dr. Antonína Hejnu to byl jasný signál, že zde kdysi muselo stát stavení. Stalo se roku 1956.
Žižkův dvorec obsahoval pouze dvě obytné místnosti.
V době Václava IV. se Trocnov psal jako Trucnov. Dle Klaretova slovníku přitom německé „truc“ tehdy znamenalo „bujník“, „prchlec“, „vzteklec“, „pyšník“.
Slovo Žižka je zřejmě přezdívka a dodnes jazykovědci nemají v jeho původu jasno. Variant je mnoho - „Zikmund“, „člověk s vyžehnutým okem“, „jednooký“, „černý“, „zrzavý“, „šilhavec“ apod.