Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Sokol z Lamberka ( kolem r. 1355 - 28. září 1410) byl významný vojevůdce, který vypomáhal polsko-litevské koalici v bitvě u Grunwaldu. Případná prohra koalice mohla významným způsobem změnit české dějiny.

[editovat] Životopis

[editovat] Narození a mládí

Jan Sokol z Lamberka se narodil v době panování císaře Karla a předpokládá se, že kolem roku 1355. Jeho otcem byl Jaroslav z Knínic, který někdy po roce 1360 přichází do obce Březníka a v roce 1370 zde zřejmě buduje místní hrad.

O dětství Jana Sokola nemáme mnoho zpráv. Jeho otec, který byl od roku 1356 znojemským purkrabím a od roku 1368 hofmistrem markraběte Jana Jindřicha (bratra Karla IV.), a posléze i on sám se zapojoval do bojůvek mezi jednotlivými příslušníky vládnoucího lucemburského rodu. Po roce 1403 víme, že jej na svou stranu získává moravský markrabě Jošt (syn markraběte Jana Jindřicha, bratra císaře Karla IV.), do té doby stál Jan Sokol na straně jeho mladšího bratra Prokopa (s nímž sympatizoval a spolupracoval Zimkund) a neustále se zaplétal do bojů mezi nimi a bratry Václava IV. - Zikmundem a Janem Zhořeleckým. Jeho základnou nebyl pouze Lamberk, ale členové jeho skupiny měli opěrné body i na tvrzích Heraltice, Hobzí, Hrádku a na hradě Holoubku u Dalešic.

První ověřené zmínky o Janu Sokolovi pochází z roku 1396, kdy svědčí při darování majetku své švagrové, vdově po Jaroslavu z Lamberka. Roku 1399 mu král Václav IV. zapisuje 300 kop a roku 1400 mu je darováno veškeré odúmrtí po všem království do výše 300 kop. Za to má Sokol konat službu na Vyšehradě.

[editovat] První vojenské zkušenosti

První zprávy o jeho vojenských akcích jsou z roku 1397. Již před tímto rokem plení Jan Sokol spolu s Vokem starším a Vokem mladším z Holštejna statky kapituly olomoucké i kroměřížské, za což si vysloužili od olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka exkomunikaci z církve. Všichni tři se pak po intervenci markraběte Jošta káli a zavázali, že budou-li zbaveni klatby, již nikdy nebudou tyto statky pustošit. Teprve pak z nich byla novým biskupem, Janem Mrázem, roku 1403 klatba sňata (předchozí biskup, Mikuláš z Rýzmburka, odešel již roku 1397 na věčnost).

Možný vzhled znaku Jana Sokola z Lamberka (podle popisu Augusta Sedláčka. Barevné řešení není známo, zachovala se pouze pečeť na listině z roku 1402.

V noci z 19. února na 20. února 1402, zřejmě na popud Prokopa Lucemburského a dlužníků jihlavských měšťanů se pokusil se Zikmundem z Křižanova o přepadení Jihlavy, které se však nepodařilo. Údajně mělo jít o pomstu za několikatýdenní věznění rytíře Heřmana z Bukové jihlavskými měšťany. Díky minoritskému mnichovi z kláštera stojícího poblíž hradeb nedaleko brány Matky Boží, které útočníci právě slézali, byl způsoben poplach. Mnich rychle doběhl do zvonice kostela Panny Marie a vyzváněním zburcoval městskou stráž spolu s měšťany a ti v brzkých ranních hodinách útočníky odrazili. Jan Sokol údajně ztratil v boji u klášterní zdi deset mužů, další pak postrádal Zikmund z Křižanova. Jihlavští měšťané přišli o čtyři spoluobčany.

Téhož roku vyhlašuje Jan Sokol opověď (vypovídá nepřátelství) měšťanům Nového města Pražského za to , že se neujali vězněného krále Václava IV. a působí jim škody na majetku. O rok později dostává od krále ves Horky a hrad Skalici u Kostelce v Čechách.

Roku 1404 se zapisuje do historie českých zemí tučným písmem, když společně s Hynkem Jevišovickým z Kunštátu ubránili obležené Znojmo (které předtím obsadili) proti silnějšímu vojsku uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV.. Šestitýdenní obléhání přerušila teprve epidemie úplavice v táboře obléhatelů, které nakonec Albrecht IV. podlehl. Při tomto obléhání bylo údajně poprvé v našich zemích použito děl. Teprve roku 1405 se podařilo znojemským získat město zpět pod svou kontrolu, přičemž na šibenici skončilo několik Hynkových kumpánů včetně Hynkova bratra Jindřicha a bratrance Petra. Jan Sokol v té době však už ve Znojmě nepobýval.

Ze svého úkrytu na hradě Lamberk dále přepadl a obsadil spolu s Krajířem hrad Náměšť (přesné datum není známo, snad mezi roky 1403 a 1407), který se podařilo po tuhém obléhání původnímu majiteli, pánu Lackovi z Kravař, získat zpět pomocí svých měšťanů z Meziřící a z Biteše roku 1408.

V květnu roku 1407 přepadává v Rakousích městečko Láva (Laa an der Thaya) a zmocňuje se zároveň i městského hradu, který například Habsburkové označovali jako „klíč k Moravě“. Město pak bránil proti rakouskému vévodovi Leopoldovi a vyklidil ho teprve tehdy, když Leopold svolil všechny zajaté vrátiti a zaplatiti 23.000 dukátů markraběti Joštovi. S pravděpodobným Joštovým souhlasem se pak Sokol dává do Leopoldových služeb v boji proti jeho bratru Albrechtovi.

Z roku 1408 se nám zachovala zmínka o sporu mezi Janem Sokolem z Lamberka a Erhartem Puškou z Kunštátu o sokolnické vinice u tvrze Sokolnice. Ve stejném roce si stěžoval Jan z Meziřicka, že Sokol byl přijat na jeho hradě, kde se však zachoval nešlechetně a okradl jej o koně, kterého si cení na 20 kop. Podobně si téhož roku naříkali Erhart Puška z Kunštátu, že bez práva držel jeho zboží v Evančicích a Sokolnicích a Margareta, vdova z Tasova, neboť ji a chudým lidem na jejím dědictví v Tasově odehnal dobytek.

Nejpozději v roce 1409 se pohybuje Jan Sokol z Lamberka v družině českého krále Václava IV, jemuž pomáhá partyzánskou válkou urovnávat problémy s Rožumberky. Rožumberkové byli největším ohrožením moci Václava - příliš silný rod Jižních Čech, navíc podporovaných rakouským vévodou Albrechtem IV.. Zde se Jan Sokol z Lamberka prokazatelně setkává s Janem Žižkou, mladým zchudlým zemanem, jehož rodinu obrali Rožumberkové. Spolu provádějí záškodnickou válku proti Rožumberkům a když byl unesen král Václav IV., jeho taktika a politická snaha Václavova bratra Jana Zhořeleckého nakonec vedla k propuštění Václava.

Jan Sokol z Lamberka byl v té době zřejmě již zemským hejtmanem, velmi pravděpodobně dokonce vrchním zemským hejtmanem, tedy člověkem, který měl na starosti obranu království, přičmež mezi jeho nepřáteli byli např. Jindřich z Rožumberka, ale také Václavův bratr Zikmund, Albrecht IV. a další.

[editovat] Před bitvou u Grunwaldu

Jan Sokol z Lamberka byl nejenom svědkem dění při jižní hranici království a Zikmundovy akce v moravském markrabství a Albrechtovy v Jižních Čechách, s pozorností se díval i na naši severní hranici, tedy na sousední Polsko. A ještě dále, směrem k pobřeží Baltu. Měl důvod - stále častější střety poláků a litevců s teutonským řádem a tvrdý postup řádu v doposud pohanském Prusku.

Jan Sokol z Lamberka pochopil, že rozmach teutonského řádu neskončí jen bojem o Litvu. Teutonští měli podporu papeže a jemu tu opětovali. Řád se vzájemně navíc začal podporovat se Zikmundem, což hrozilo České země dostat do kleští z obou stran. Bylo i v českém zájmu mít na severní hranici suverénní stát nezávislý na landmarce. A tak roku 1409 začíná Jan Sokol sbírat vojska na pomoc Polsku.

Spolu se Sokolem odjíždí do Polska také družiník krále Václava, zchudlý trocnovský hejtman Jan Žižka z Trocnova a pokud se hovoří o české účasti v nadcházející bitvě, vzpomene většina dějepisců právě jeho jméno.

[editovat] Bitva u Grunwaldu

V roce 1410 vypomáhá polsko-litevské koalici proti řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu. Jan Sokol z Lamberka spolu se Stanislavem z Dobré Vody velel v této bitvě čtvrté polské korouhvi sv. Jiří, v níž bylo na patnáct set jezdců, vesměs Čechů a Moravanů. Po vítězství Poláků se podílel na dobývání křižáckých hradů a stal se správcem jednoho z nich – Radzyně. Vítězství koalice v bitvě mělo velice výrazný vliv mimo jiné i na České dějiny.

Jan Sokol z Lamberka měl možnost vyučit svého žáka a družiníka, Jana Žižku. A vzdělal jej v tom nejpotřebnějším - v masivním využívání terénních výhod, boje z vozové hradby i boji proti přesile.

[editovat] Smrt

Zemský hejtman Jan Sokol z Lamberka, přezdívaný Divoký sokol, umírá 28. září 1410 po hostině, na kterou byl 27. září 1410 pozván k polskému králi Vladislavu Jagellovi do Toruně. Příčinou smrti byla údajně otrava z ryb. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že byl otráven. Kým, o tom lze dnes jen spekulovat a například v Toulkách českou minulostí se dočteme odvážnou hypotézu, že jej otrávil sám Žižka. Z dobových pramenů se nic určitého nedozvíme, další teorie říká, že Jana Sokola otrávili polští pánové, jimž se zajídal vliv, jaký získal na krále Vladislava. Ten mu totiž věnoval četná zboží v Polsku a mimo jiné jako projev své velké náklonnosti nechal na své náklady studovat Janovy syny v Krakově.

Právě četné dary a projevy přízně, jimiž Vladislav zahrnoval Jana Sokola nám napovídají o úloze, jakou tento bojovník v grunwaldské bitvě sehrál. Přes to všechno zůstává do dnešních časů v Žižkově stínu, často posměšně pasován na lapku moravských hvozdů.

Tehdejší doba však měla svá měřítka a jedním z nich byl i pohled na poslání a úlohu nájemného vojáka. Vojenská služba ve středověku obnášela nejen rytířský boj, ale i loupení, šacování a jímání pro výkupné. Takovéto záškodnické skupiny byly často najímány vyšší šlechtou, aby škodily na zboží jejich protivníků a zdá se, že Sokol málokdy bojoval na vlastní pěst, ale většinou ve službách Václavových bratranců Jošta nebo Prokopa či samotného Václav IV.

Jan Sokol z Lamberka zemřel příliš brzy po největším vítězství, aby si jej historie mohla pamatovat jinak a aby on sám ze svého triumfu vytěžil trvalé uznání.

[editovat] Rodokmen

[editovat] Kulturní odkaz

Jedním z nejznámějších zpodobnění Jana Sokola z Lamberku je na obrazu „Po bitvě u Grunwaldu (1410)“ Alfonse Muchy, který náleží do jeho velkého cyklu zvaného Slovanská epopej.

Obraz představuje bitevní pole za rozednívání druhého dne po krvavé bitvě. Mocný a pyšný Řád německých rytířů je konečně poražen. Polský král Vladislav stojí na malém pahorku a smutně přehlíží bitevní pole. Všude kolem něj se nachází mrtvoly bojovníků obou soupeřících stran, přímo pod pahorkem leží zabitý Ulrich von Meinichingen – velmistr Řádu německých rytířů. V levé části obrazu klečí postava v křižáckém plášti a za ní stojí bojovník v pancíři a široké přilbě. Přímo za ním je Sokol a vlevo vedle něho Jan Žižka se sklopcem přes pravé oko. Tento obraz zařadil Mucha do Slovanské epopeje ne z pozice pýchy nad vítězstvím, ale jako příklad odsuzující násilí a vyzývající k přátelskému soužití mezi národy.

Všech 20 obrazů Slovanské epopeje se nachází v současnosti na zámku v Moravském Krumlově.

[editovat] Externí zdroje

http://www.regionalist.cz/vilimek/vil_39.htm (o přepadení Jihlavy)

http://www.breznik.cz/index.php?id_menu=stredovek&id_text=dejiny4

http://www.marigold.cz/item/zapomenuta-osobnost-jan-sokol-z-lamberka

[editovat] Reference

• Jan Bauer (2004), Tajnosti moravských hradů a zámků I. - Akcent, Třebíč, ISBN 80-7268-300-4
• Petr Čornej (2000), Velké dějiny Zemí koruny české (Svazek V.) - Paseka, Praha, ISBN 80-7185-296-1.