Jan Rokycana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Rokycana, též Jan z Rokycana, i Jan z Rokycan (asi 1396 Rokycany – 21. února 1471 Praha byl husitský teolog.

Jan Rokycana jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech. Poté odešel studovat do Prahy. V roce 1415 se stal bakalářem. Postavil se na stranu pražských mistrů, vystupoval obzvláště proti Janu Želivskému, po jeho popravě, musel prchnout z Prahy. Proti táboritům vystupoval především na Konopišti roku 1423. Dále pak v Praze vystupoval proti Janu Žižkovi, až mu byla dávána za vinu porážka pražských vojsk u Malešova.

Od r. 1427 působil jako Týnský farář. Vystupoval i proti Zikmundu Korybutoviči. Roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí – tzv. generální vikář arcibiskupství pražského. Roku 1430 se stal mistrem svobodných umění, od r. 1435 působil na univerzitě jako rektor.

V prosinci 1432 byl vyslán na Basilejský koncil za pražské mistry. Dne 21. října 1435 byl českým sněmem zvolen za arcibiskupa, tuto volbu však katolíci neuznali. V této funkci se snažil o smíření všech stran, protože však nepřestal podávat podobojí, byla mu roku 1436 odebrána Týnská fara. Pak odešel do Hradci Králové, kde zůstal až do roku 1448. Při volbě krále (15. červen 1440) zastupoval české duchovenstvo.

Na 4. října 1441 svolal sněm do Kutné Hory, kde byly ujednány zásady husitského vyznání závazné pro všechny. Roku 1442 se smířil s Janem z Příbrami. 1444 vyhrál soud s tábority, kteří se stále odmítali přizpůsobit jednotným zásadám a táborské učení bylo odsouzeno.

Roku 1449 si začal dopisovat s papežem Mikulášem V., protože potřeboval světit kněží. Nakonec se pokusil dostat k papeži, ale nepodařilo se mu projet přes Německo. Proto roku 1451 zahájil jednání s Cařihradem o spolupráci husitů s řeckou církví. Roku 1453 byl však Cařihrad dobit a tak s toho sešlo.

Král Ladislav Pohrobek (1453–1457) nevěděl jaký vztah má k Janu z Rokycan zaujmout, tak se vyhýbal jeho kázání. Roku 1457 si přímo dopisoval z papežem Kalixtem V. smrt Ladislava Pohrobka, však tato jednání přerušila.

Nástupem Jiřího z Poděbrad se situace trochu zlepšila, přestože Jiří z Poděbrad se snažil snížit moc církví, Rokycana při svých kázáních podporoval jeho zvolení. Rokycana zpočátku schvaloval politiku Jiřího z Poděbrad a po smíření z Vratislavskými nechal zvonit zvony na všech kostelech. Jiří z Poděbrad ho na oplátku respektoval jako hlavu církve podobojí a na mše chodil střídavě k Janu z Rokycan a do katedrály svatého Víta.

V roce 1461 začal Jiří z Poděbrad jednat o povýšení na království Římské to by samozřejmě znamenalo zřeknutí se kalicha. Proto Rokycana mluvil na svých kázáních proti králi. Dne 7. února 1465 se účastnil disputace duchovenstva u krále, král požadoval větší spolupráci církví. O rok později 1466 byl postižen mrtvicí, po tomto záchvatu začal špatně mluvit. Pohřben byl v Týnském kostele.

Na své pečeti používal podkovu s hvězdou, pravděpodobně památka na otce, který byl kovářem.

[editovat] Dílo

Postilla – sebrána jeho žáky na základě jeho kázání z let 1453–1457, je pravděpodobně nejzajímavější českou postillou, protože nijak nerozebírá teologické problémy, ale řeší běžné problémy tehdejšího člověka.
Latinská postilla
Výklad zjevení svatého Jana
Kázání u Kutné Hory
Řeči pronesené na koncilu Basilejském
Synodální řeči
O sedmi vášních a vadách , ježto hlavní hříchové slovou
Acta synodální
Latinský slovník
Tractatus de eucharista
Tractatus de septem sacramentis
Contra sex propositiones trivolas doctorum apostatarum

Dále se nám od něj dochovalo několik písní, u nichž není úplně jistý autor, ale zdá se pravděpodobné, že alespoň u části z nich je autorem.

* Vítaj milý Jezu Kriste

* Zdrávas dievko

* Cierkev svatá v posledních dnech velmi neznamenitá – zde je jeho autorství jisté a pravděpodobně je i autorem nejen textu, ale i melodie.

U ostatních písní, které mu bývají přisuzovány není jeho autorství ničím podloženo.
Dále se nám zachovala poměrně velká část jeho korespondence s mnoha výnamnými lidmi.