Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Další významy jsou uvedeny v článku Kostel svatého Víta.

Průčelí svatovítského chrámu

Katedrála svatého Víta v Praze je dominantní stavbou Pražského hradu, po roce 1989 přejmenována na katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

Obsah

1 Předchůdci katedrály
- 1.1 Rotunda
- 1.2 Bazilika
2 Dějiny katedrály
3 Soudní spory o vlastnictví katedrály
4 Fotogalerie
5 Podívejte se také na
6 Reference
7 Externí odkazy

[editovat] Předchůdci katedrály

[editovat] Rotunda

(více v samostatném článku Rotunda svatého Víta)

První kostel, zasvěcený sv. Vítu, uctívanému v tehdy spřáteleném Sasku, založil kníže Václav. Kruhová románská rotunda o průměru 13 metrů byla dokončena někdy ve 30. letech 10. století a záhy zde byly uloženy ostatky jejího zakladatele, který začal být uctíván jako patron celé země. O sto let později (938)^[1] sem kníže Břetislav I. z Hnězdna přenesl i ostatky sv. Vojtěcha. Přesná podoba rotundy je předmětem mnoha vědeckých sporů, neboť se z ní v podzemí dnešního chrámu dochovaly jen malé části základového zdiva. Z kruhové stavby nejspíše vybíhaly čtyři apsidy, dodávající celému kostelu půdorys kříže. Rotunda sv. Víta byla zprvu knížecím dvorským kostelem, po zřízení pražského biskupství roku 973 se stala katedrálním kostelem biskupským. Spolu s kostelem Panny Marie a sv. Jiří tvořila rotunda první kamennou architekturu Hradu.^[1]

[editovat] Bazilika

Břetislavův syn a nástupce kníže Spytihněv II. dal namísto prostorově nedostačující rotundy vybudovat mnohem větší a reprezentativnější románskou baziliku sv. Víta, Vojtěcha a Panny Marie.^[1] Podle kronikáře Kosmase byla stavba zahájena na svátek sv. Václava roku 1060.^[1] Po požáru, který již hotové dílo postihl roku 1091, byla definitivně dokončena v roce 1096. K roku 1074 je u kostela zmiňována krypta sv. Kosmy a Daminána.^[1] Trojlodní bazilika s dvojicí apsidálně zakončených chórů (východním a západním), příčnou lodí na západním konci a dvojicí věží měla podstatně monumentálnější rozměry než předcházející kostel – délku 70 m a šířku 35 m. Její půdorys je dobře doložen; v podzemí jižní části dnešní katedrály se dochovaly bohatě zdobené sloupy západní i východní krypty, fragmenty zdiva, dlažby a nosných sloupů.

[editovat] Dějiny katedrály

Katedrála sv. Víta v roce 1887

Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, pokládá s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, a se svým otcem, Janem Lucemburským, základní kámen katedrále sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu. Později po jeho smrti převzal vedení stavby Petr Parléř. Parléř pocházel z významného stavitelského rodu. V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu. Sv. Vít je trojlodní katedrála s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem. V této kapli jsou pochováni čeští králové a byly zde i uloženy korunovační klenoty. Velká neboli zvonová věž je 99,5 metrů vysoká a byla založena Petrem Parléřem. Po požáru hradu a Malé Strany, který zničil severní věž a rozestavěnou loď katedrály byla jižní věž roku 1554 opravena a opatřena arkádovým ochozem. Z roku 1770 pochází barokní helmice pobitá mědí. Jak název napovídá, je v této věži umístěna zvonice. Na jižní části katedrály je exteriérová mozaika Posledního Soudu, což je prvek na sever od Itálie značně neobvyklý. Nechal ji zhotovit Karel IV. benátskými umělci. Západní část, průčelí s osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v 19. a 20. století podle projektu Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Josip Plečnik. V září 1929 byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Mimo jiné slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum králů a galerie jejich sochařských a malířských portrétů. Na výzdobě západní části katedrály se podílela řada význačných umělců - František Kysela, Max Švabinský, Alfons Mucha, Karel Svolinský, Otakar Španiel a další.

[editovat] Soudní spory o vlastnictví katedrály

Katedrálu do roku 1954 spravovala církev, poté tehdejší komunistický režim zákonem určil za správce katedrály sám sebe a prohlásil ji majetkem všeho lidu. Po Sametové revoluci se rozhořel spor o vlastnictví katedrály. V roce 1992 podala řada organizací zřizovaných církví určovací žalobu na vlastnictví katedrály. Po čtrnácti letech, 16. června 2006, po odvolání na straně církve i státu soud rozhodl, že zákon z roku 1954 nezměnil vlastnictví katedrály a že tedy patří témuž vlastníkovi jako před rokem 1954, konkrétně Metropolitní kapitule u sv. Víta.

Rozsudek se setkal s nesouhlasem řady občanů, kteří považují katedrálu za státní symbol, který by měl být v rukou státu. Řada dalších občanů naopak rozsudek vítá s tím, že katedrála jakožto sídelní kostel arcibiskupa má z povahy věci patřit církvi. Kardinál Miloslav Vlk první rozhodnutí soudu 26. října 2005 ve prospěch církve, proti kterému se stát ještě odvolal, přivítal a prohlásil, že stát povinnosti, které získal s katedrálou, neplnil dobře. 5. září Správa Pražského hradu předala katedrálu Metropolitní kapitule u svatého Víta, pod niž od 6. září 2006 spadá.

Dne 16. února 2007 zrušil Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodl, že katedrála svatého Víta patří církvi. Nejvyšší soud dospěl k názoru že vládní nařízení z roku 1954, které z Pražského hradu udělalo sídlo prezidenta a "památku, náležející všemu československému lidu", stále platí. Proto podle Nejvyššího soudu chrám byl a zůstává majetkem státu. Případem se nyní bude opět zabývat Obvodní soud pro Prahu 1.^[2]

Správa Pražského hradu slíbila že zruší vstupné zavedené katolickou církví. Vstupné bude tak jako dříve pouze do turisticky atraktivních částí tedy k hlavnímu oltáři a do královské hrobky.

Soudní spor o vlastnictví katedrály je zajímavý tím, že prakticky nelze určit vlastníka stavby v době jejího vzniku, neboť ve středověkém chápání byl kostel v podstatě vlastníkem sebe sama, neboť byl chápán jako poněkud specifická „fyzická osoba“.^[3] Proto také bylo možné například darovat kostelu určitý dar, a také bylo možné si od kostela peníze půjčit. Církev katedrálu pouze spravovala prostřednictvím kapituly, ale nebyla jejím vlastníkem. Jejím vlastníkem však v žádném případě nebyl ani panovník či stát.

[editovat] Fotogalerie

Katedrála z jižní strany	Hlavní průčelí	Hlavní průčelí	mozaika Poslední soud
jižní strana	jižní strana	vnější opěrný systém	klenba nad jižním portálem
vitráž od Alfonse Muchy	noční snímek	interiér	zvon Zikmund na věži