Jednoplošník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jednoplošník je letadlo s jedinou pevnou nosnou plochou, na rozdíl od dvouplošníku.
jednoplošníky lze rozdělit na:
- dolnoplošník
- středoplošník
- hornoplošník
- parasol (baldachýn) – hornoplošník s křídlem umístěným na prutové konstrukci
Jeden z prvních jednoplošníků sestavil rumunský vynálezce Traian Vuia, roku 1906 s ním uletěl 12 m. O dva roky později přeletěl svým jednoplošníkem Louis Blériot kanál La Manche.
V roce 1915 se objevil úspěšný stíhací letoun Fokker E.III, poté jednoplošníky na čas zmizely a znovu se objevily až počátkem 30. let. Během druhé světové války už byla většina vojenských letadel jednoplošných a dnes je jednoplošník nejrozšířenější typ.
Za jednoplošník lze považovat i parní letadlo Alexandra Fjodoroviče Možajského z roku 1882 - zde však není zcela spolehlivě ověřený let.
