Jindřich z Lipé
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich z Lipé (po 1270 - 26. srpen 1329, Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy).
Jindřich působil už ve službách Václava II. V bojích s římským králem Albrechtem Habsburským uhájil Kutnou Horu. Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale zároveň se přičinil o jeho vypuzení ze země. Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 král zbavil Jindřicha funkce. Ten začal okamžitě budovat proti Janovi opozici. Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího. V říjnu toho roku se z popudu Elišky Přemyslovny ocitl ve vězení na hradě Týřově, obviněný ze spiknutí proti králi. Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila většina šlechty, a tak byl v dubnu 1316 propuštěn. Jan Lucemburský si na pomoc proti odbojné šlechtě pozval německé žoldnéře a šlechta v čele s Jindřichem mu pohrozila, že nedojde-li k dohodě, nahradí ho jiným panovníkem. Smír byl sjednán až roku 1318 za pomoci Ludvíka Bavora. Podmínky byly jednoznačně příznivé pro české pány.
Jindřich si postupně získal důvěru Jana Lucemburského a dovedl si ho k sobě připoutat. Jeho přičiněním byl zbaven úřadu Vilém z Valdeka, důvěrník královny Elišky. Jindřich z Lipé a přátelé užívali sice korunních statků pro sebe jako předtím, ale králi byli nápomocni v dobývání příjmů na útraty jiných stavů, totiž vydíráním peněz na měštanstvu a duchovenstvu třeba i násilím. Jan Jindřicha pověřil správou země v době své nepřítomnosti a jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě, roku 1321 říšským maršálkem. Jan měl tedy dobré vztahy jak s Jindřichem, tak jeho milenkou Eliškou Rejčkou ( Jindřich byl ženatý s Agnetou z Hardeggu, s níž měl sedm dětí). Naopak tím utrpělo manželství Jana a Elišky Přemyslovny: byl to pravděpodobně Jindřich, kdo Elišku nařkl z toho, že se snaží ve prospěch syna připravit Jana o trůn.
Jindřich z Lipé se poté většinou času zdržoval v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo. V asi šedesáti letech Jindřich podlehl pravděpodobně srdečnímu infarktu a pochován je v kostele Nanebevzení Panny Marie na Starém Brně.