Josef Svatopluk Machar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Svatopluk Machar (29. února 1864, Kolín – 17. března 1942, Praha) byl český básník, prozaik, satirik, publicista a politik, spoluautor Manifestu České moderny a představitel kritického realismu.
Obsah |
[editovat] Život
Vystudoval gymnázium v Praze. Poté absolvoval roční vojenskou službu. Následně odešel jako bankovní úředník do Vídně. Toto místo chtěl považovat jen za dočasné, nakonec tam však zůstal přes 30 let až do první světové války. V této době také vznikla nejpodstatnější část Macharova básnického i publicistického díla a sblížil se s T. G. Masarykem a stal významným členem Realistické strany. Již před 1. světovou válkou vystupoval jako nepřítel prázdného vlastenectví.
Po roce 1918 se na přání Masaryka vrátil do Československa a přijal úřad generálního inspektora československé armády. Funkce se však roku 1924 vzdal, protože již v této době se projevovaly jeho názorové rozpory s Masarykem. Později byly jeho názory vyloženě protimasarykovské a stal se stoupencem krajní pravice.
[editovat] Dílo
Machar ve svém díle podává otevřenou kritiku měšťácké společnosti. Kritizuje zejména lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Nevyhýbal se ani kritice církve a stavěl se proti mladočeské straně.
Příznačný je jeho realistický, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost.
Kladl velký důraz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Pro jeho tvorbu je charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbližší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádření. Navazoval tak na Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudu.
[editovat] Poezie
- Confiteor I (1887, latinsky Vyznání, společenská a politická lyrika, deziuluzivní ztvárnění svého milostného příběhu, ústícího do banality. zklamání ze společnosti)
- Confiteor II
- Confiteor III
- Letní sonety
- Podzimní sonety
- Zimní sonety
- Jarní sonety
- Boží bojovníci
- Tristium Vindobona (latinsky Žalozpěvy z Vídně), politická lyrika inspirovaná Ovidiovými Tristiemi vzniklými v jeho vyhnanství. Tato sbírka je bezesporu jedním z vrcholů Macharova díla. Obrací se v ní k problematice vlastenectví a národního života, což učinil v křiklavém rozporu s patosem ruchovské a lumírovské národně politické poezie i s patosem dobového uměle pěstovaného vlasteneckého nadšení. Nebojácně totiž poukázal na neutěšené postavení národa v Rakousko-Uhersku, na znehybnění českého politického a národního života a vady našeho národního života.
- Zde by měly kvést růže (1891 – 1894, veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti)
[editovat] Román ve verších
[editovat] Próza
- Řím
- Kriminál
- V poledne
- Svědomí věků - soubor básnických sbírek, věnuje se historickému vývoji morálky
- Konfese literáta (osobní vzpomínky)
[editovat] Politické knihy
Manifest České moderny (1895)
