Julius Fučík
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius Fučík (23. února 1903 Praha – 8. září 1943 Berlín, popraven nacisty) byl český spisovatel, novinář, politik, literární a divadelní kritik a překladatel.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| manželka |
Gusta Fučíková
|
| strýc | |
Julius Fučík pocházel z dělnické rodiny. V roce 1913 se spolu se svými rodiči přestěhoval z Prahy do Plzně. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 se stal členem KSČ. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v letech 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby. Od roku 1929 pracoval v Rudém právu, patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR. V této době působil i jako dopisovatel Rudého práva v Moskvě.
Roku 1938 si Fučík vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková.
V roce 1939 se zapojil do komunistického odboje, ve kterém byl velmi aktivní. V letech 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V roce 1942 byl zatčen (během zatýkání porušil stranické direktivy a místo toho, aby použil svůj revolver, raději jej skryl pod peřinu v bytě svých známých, které tím prakticky odsoudil k smrti) a roku 1943 byl odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven.
Po roce 1948 se Julius Fučík stal „legendou“, což bylo způsobeno několika faktory. Komunisté potřebovali literární vzory, ty šlo najít v poezii, ale v próze jich bylo málo, Julius Fučík byl komunistou, který ve vnitřních sporech KSČ stál na prosovětské straně. Další výhodou byl jeho protifašistický postoj a konečně i to, že byl mrtvý, to totiž zajišťovalo, že neudělá něco z hlediska tehdejšího režimu nežádoucího. Gusta Fučíková po válce angažovaně propagovala jeho dílo. V jeho nejznámějším díle, Reportáži psané na oprátce, provedla výrazné škrty, které proměnily závěr celého textu; vynechala pasáž, v níž se Fučík přiznával k tomu, že „vodil gestapo za nos“, tj. udával údaje jen o těch soudruzích, kteří podle jeho mínění byli již stejně ve vězení; hluboce se však mýlil.
Několikrát se objevila teorie o jeho spolupráci s gestapem, byla však vyvrácena.
[editovat] Dílo
[editovat] Reportáže
- Reportáže z buržoazní republiky – časopisecky v období krize, knižně až v r. 1948
Napsal několik tendenčních (prosocialistických, propagandistických) reportáží o SSSR, nekriticky oslavujících vše sovětské:
Z vězení za II. světové války:
- Reportáž, psaná na oprátce – toto dílo vzniklo ve vězení na Pankráci jako autobiografická próza, která se ven dostala pomocí motáků. Kniha byla vydána v r. 1947. Pro dobu komunismu je typické, že i ona musela projít poměrně rozsáhlou censurou, s těmito úpravami vycházela celkem pravidelně až do r. 1990. Kompletní vydání vyšlo až v r. 1995. Byla přeložena do mnoha jazyků, její úspěch spočíval spíše v bezprostředním prožitku vězení a čekání na smrt, než v literárním zpracování.
Literární eseje:
- Tři studie(1947) kniha zahrnuje:
- Božena Němcová bojující
- O Sabinově zradě
- Chůva (o Juliu Zeyerovi)
[editovat] Externí odkazy
- Julius Fučík v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (nakladatelství Libri)
