Komín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o architektonickém prvku. Další významy jsou uvedeny v článku Komín (rozcestník).

Řada komínů na střeše anglického domu (Newcastle upon Tyne)

Komín elektrárny Prunéřov I

Komín je svislá stavba sloužící obvykle pro odvod spalin.

Obsah

1 Historie
2 Funkce komínu
3 Zajímavosti
4 Podívejte se také
5 Externí odkazy

[editovat] Historie

Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožárních předpisů přecházelo na komíny zděné. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívali tak k odvodu kouře umělého tahu.

[editovat] Funkce komínu

Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle, u kterých funguje jako jednoduché vzduchové čerpadlo, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než vzduch okolo, stoupají proto komínem vzhůru a na jejich místo je nasáván čerstvý vzduch. Síle, která žene vzduch komínem, se říká tah. Tah komína je závislý na jeho výšce a na vnitřním průměru. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny.
Výška komínové hlavy (nadstřešní část komína) je definována státní normou. Platí, že komín do dvou metrů od hřebene střechy musí přesahovat tečnu vedenou hřebenem střechy o 650 mm.

Komín může také sloužit jako součást ventilace budovy. Tah je vyvozován vzduchem ohřátým uvnitř budovy.

V případě, že je nemožné stavět vysoký komín, nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.