Letecké eso
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Letecké eso je od dob první světové války čestné označení stíhacího pilota, který dosáhne pěti sestřelů nepřátelských letadel. Tento termín se začal za první světové války používat ve Francii , kde tímto způsobem chtělo vedení armády zvýšit morálku svých stíhacích letců; velmi rychle ale tuto terminologii převzala i letectva jiných států.
V letech druhé světové války se termín letecké eso ještě rozšířil; některá letectva - USAAF - užívala termínu pozemní eso (pilot, který zničil příslušný počet letadel protivníka na zemi), lokomotivní eso apod. Německé letectvo - Luftwaffe - pro své nejúspěšnější piloty používalo termínu „Experten“, experti. Nejúspěšnější stíhacím esem všech dob se stal německý letec Erich Hartmann, který většinu války sloužil u 52. stíhací eskadry - Jagdgeschwader 52, tedy JG 52 (352 sestřelů).
Nejúspěšnějším československým stíhacím esem se stal Karel Kuttelwascher, jenž za druhé světové války sloužil především u britské 1. stíhací perutě Královského letectva - Royal Air Force, u nějž dosáhl dvaceti sestřelů. Nejčastěji udávaný celkový počet československých leteckých es je 29. Je možné se setkat i s jinými údaji. To je způsobeno (nejen u československých pilotů) nejednotným přístupem různých zemí k započítávání pravděpodobných sestřelů a sestřelů ve spolupráci a někdy i archívy vydají překvapivá svědectví až desítky let po druhé světové válce.
