Liparské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Liparské ostrovy

Liparské ostrovy nebo též Eolské ostrovy (italsky: Isole Eolie) leží v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie v aktivním vulkanickém pásmu mezi Etnou a Vesuvem. Jsou to sopečné ostrovy, tedy vrcholky sopek vyčnívající nad hladinu. Jsou součástí italské provincie Messina, náležející k autonomní oblasti Sicílie. Šest ostrovů tvoří město Lipari, na sedmém ostrově (Salina) se rozkládají města Santa Marina Salina, Malfa a Leni.

[editovat] Přehled ostrovů

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Liparské ostrovy

	ostrov	rozloha (km²)	max.nadm.výška (m)
1	Lipari	37,3	602
2	Salina	26,1	962
3	Vulcano	20,9	391
4	Stromboli	12,2	924
5	Filicudi	9,5	774
6	Alicudi	5,2	675
7	Panarea	3,4	421

[editovat] Obecný popis

Liparské ostrovy mají příjemné středomořské klima. Jejich pobřeží je členité, plné strmých útesů. Jsou tam místa vhodná k potápění, ale jen málo pláží. Krajinný ráz určují především výrazné kužele jednotlivých sopek. Ty pokrývá bujná středomořská vegetace. Jsou zde však i místa zcela holá kde na povrch vystupuje světlá pemza plná kousků černého obsidiánu. Bezesporu největší přírodní zajímavostí je vulkanická činnost, zvláště na ostrovech Vulcano a Strómboli. Na ostrovech nejsou velké hotelové komplexy ani průmyslové podniky (s výjimkou dolů na pemzu). Nově stavěné penziony a soukromé vily slouží převážně jako letní sídla a obvykle se důsledně přidržují architektonického stylu daného starší zástavbou. Tato výstavba vede i k opětovnému osídlování odlehlejších částí ostrovů, v nedávné minulosti opuštěných místním obyvatelstvem stěhujícím se do měst na pobřeží. Ostrovy jsou zapsány v seznamu Světového dědictví UNESCO.

[editovat] Historie

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Geologie

Vulkanické pásmo spojující Etnu s Vesuvem je stále aktivní. V Tyrhénském moři mezi Liparskými ostrovy a Neapolí se pod hladinou ukrývají činné sopky nemalých rozměrů. Stopy vulkanické činnosti v této oblasti jsou více než dva miliony let staré. Stáří samotných ostrovů je přibližně 350 000 let. Jejich nejmladší částí je od roku 183 př. n. l. Vulcanello. Tento původně samostatný ostrov byl v 16. století spojen proudy lávy s ostrovem Vulcano. Už od starověku se na ostrovech těží pemza a v dávné minulosti to byl i obsidián.

[editovat] Doprava

Aliscafo

Spojení mezi jednotlivými ostrovy, se Sicílií a s pevninou je zajištěno pomocí trajektů a rychlých člunů pro osobní dopravu (Aliscafo). Pravidelné linky vyplouvají z přístavu Milazzo na sicilském pobřeží. Mnohem řidší je spojení s městy Palermo na Sicílii a Neapol na Apeninském poloostrově. Na větších ostrovech (Lipari, Salina) funguje autobusová doprava. Naopak na Alicudi kde nejsou silnice, ale pouze schody, jsou jediným dopravním prostředkem soumaři.

[editovat] Turistické informace

Je téměř nemožné obstarat si přesného průvodce nebo aktuální mapu ostrovů. Výstavba nových budov a chátrání starších usedlostí urychlují zastarávání průvodců i map. Turistické značky jsou zde s výjimkou ostrova Panarea něčím téměř neznámým. Ostrovy však nejsou příliš velké. I ty největší z nich jako Lipari nebo Salinu přejde průměrně zdatný turista za jediný den. Patrně nejvýhodnější místo pro ubytování turisty který chce poznávat jednotlivé ostrovy je díky své poloze a dobrému spojení přístav Lipari na stejnojmenném ostrově. Při cestách mezi ostrovy je třeba mít na paměti, že lodní doprava je závislá na počasí. Může se stát že člun vynechá některý přístav na trase, nebo že doprava bude na několik hodin, třeba i do druhého dne přerušena. Rychlé čluny (Aliscafo) jsou zcela nevhodné pro osoby trpící nevolností v dopravních prostředcích.