Louka (okres Hodonín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Louka
základní data
status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ0625 586331
kraj (NUTS 3):	Jihomoravský (CZ062)
okres (NUTS 4):	Hodonín (CZ0625)
obec s rozšířenou působností:	Veselí nad Moravou
pověřená obec:	Velká nad Veličkou
historická země:	Morava
katastrální výměra:	9,54 km²
obyvatel:	1027 (28. 8. 2006)
zeměpisná šířka:	48° 55’ 6’’
zeměpisná délka:	17° 29’ 19’’
nadmořská výška:	247 m
PSČ:	696 76
základní sídelní jednotky:	1
místní části:	1
katastrální území:	1
adresa obecního úřadu:	Louka 19 69676 Louka nad Veličkou
starosta:	Anna Vašicová
Oficiální web E-mailová adresa

Obec Louka se nachází v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, v horňácké oblasti Slovácka. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1027 obyvatel.

[editovat] Historie a součastnost

První písemná zmínka o obci je z roku 1046.Historie obce je velmi složitá.Z období pravěku byly v Louce nalezeny kosterní pozůstatky s hraněným sekeromlatem. O existenci osídlení této lokality ve starověku svědčí nález pohřebiště z mladší doby železné (kultura halštatská) a to v údolí říčky Veličky. A přestože nám další doklady až do období slovanského osídlení oblasti chybí, nebudeme se zabývat otázkou, zda na území Louky Keltové nebo Germáni žili. Předpokládat můžeme, že v Louce bylo osídlení v devátém století o čemž svědčí odkryté slovanské kosterní pohřebiště, které se našlo při stavbě železniční tratě. K utváření obce Louky mohlo docházet od počátku osidlování tohoto kraje Slovany. Základní listina pohází z roku 1046. touto listinou daroval staroboleslavské kapitole Břetislav I vesnice v Čechách a na Moravě. Louka se nacházela na důležité cestě vedoucí z Prahy přes Měnín, později přes Brno, Uherský Ostroh, Blatnici,Louku, a slovenskou Senici dále do Uher.Přes Louku mohla vést i obchodní cesta ze slovenských Vrbovců přes Javorník,Velkou a Blatnici, až k Uherskému Brodu a mohla ji chránit královská jednotka umístěna někde na území Louky.Z kroniky zakládající listina:,,Kolají,která šla z Uherského Ostrohu,tehdy zván Insula,neboli Ostrov.Na této cestě bylo zvlášť významné místo Locos, kde se říčka spojovala s cestou v úzkém údolí.Na tomto místě byl postaven hrádek roku 1028-1029.Prvním,který tento dřevěný hrádek vedl byl Václav nebo Vacek.když se podíváme na mapu,nemohlo to být žádné jiné místo než území Louky.Již uváděné opevněné místo vojenské posádky bylo v prostorách bývalého mlýna a chátrající tvrze (sýpky).Roku 1099 připomíná děkan Kosmas,že Břetislav II. se sešel s uherským králem Kolomanem na schůzce.Popisuje se, že se sešli na Loučské loučce u stejnojmenné tvrze a to se jedná o tvrz na moravskouherském pomezí.Zde byla mezi nimi ujednaná dohoda, o tom, že Moravané nebudou podporovat Kolomanova bratra Almuše.Další zpráva hovoří o obci Louka ve spisech Vencencinovým,který popisuje bitvu Čechů ,Moravanů a Němců s Uhry v letech 1008-1009.Píše o tom současně i kronikář Kosmas, který uvádí,že Madˇarů padlo více než v památné bitvě na řece Lechu v roce 955.Mimo jiné píše, že v té době byla tvrz Louka i ves vypálena, ale brzy zase ještě lépe vystavěna.Území Lucké provincie se rozprostíralo mezi řekou Olšavou a dolním tokem Moravy na straně Moravské a Váhem na straně slovenské.Kraj nepatřil ani Českému ani Uherskému státu,bylo to zpočátku území nikoho, a proto bývaly o tento prostor vedeny neustálé spory.Definitivní připojení Lucké provincie k českému státu a stanovení pevné hranice, bylo po porážce, kterou utrpěl v bitvě u Kressenbrunnu (12.7.1260)Bela IV. od Přemysla Otakara II. po kumánských válkách.Po této bitvě byla posílena vojenská jednotka v Louce 16.laníků, kteří se měli účastnit s Přemyslem Otakarem II(26.8.1278) i bitvy na Moravském poli.Po krátké klidnější době v počátku 15. století trpí obyvatelé Louky a jejího okolí pro sympatie svých feudálů k husitství, které se rozšířilo na panství veselské,ostrožské i strážnickém.Zikmundova vojska v čele s velitelem Pipo Spanem z Ozory vtrhla v říjnu 1421 na Moravu, kde dobývala husitskou pevnost u Nedakonic i Ostroh. Ničila a vypalovala zde vesnice patřící těmto šlechticům. Vojska neušetřila nikoho a ničeho. V dubnu 1422 se nájezdy opakovaly. Zikmund dobyl Veselí. Své posádky zanechal i v sousední Blatnici. Tyto válečné akce poznamenali i Louku. K roku 1425 přešli na Zikmundovu stranu výše uvedení feudálové, tím byli zvýhodněni. Navíc zabíráním církevního majetku nebo jiným způsobem bohatli,kdežto lid chudl a trpěl za ně dál. Našim krajem táhla na Slovensko i vojska husitská.Poprvé v roce 1423. Roku 1428 se husité shromažďovali u Veselí. Roku 1430 plenil hrůzně jižní Moravu rakouský vévoda Albert. Ještě více utrpení zažili Loučané za válek česko-uherských v letech 1467-1478, které vedl Jiří z Poděbrad a jeho syn Viktorin s Matyášem Korvínem. Uherští pustošili náš kraj v roce 1467. Roku 1468 probíhali boje u Veselí a Strážnice, které Matyáš dobil. Roku 1470 byli bitvy u Uherského Ostrohu a Uherského Hradiště a pak i v roce 1473 a 1474. Za těchto válek byla Louka vylidněna a rozvoj zastaven. V době husitských válek patřilo Veselské panství i s Loukou nejdříve císařskému vojevůdci Ctiborovi ze Ctibořic (1423-1428), potom litevskému knížeti Fridrichovi (1428-1435), dále pak loupeživému rytíři Blačovi z Borotína (1435-1441), pak opět Šternberkům. Roku 1447 kupuje Veselské panství od Šternberků Mikuláš z Vojslavic. Páni z Vojslavic neudrželi dlouho vládu. Brzy nastal rozpad. Po smrti Mikuláše otce obdržel syn Mikuláš město Veselí, Zarazice, Písek, Kuželov a Krnov. Synovi Václavovi připadl statek v Louce i s Loukou. Pomocí zvláštního dědictví se stal vlastníkem druhé poloviny panství Veselského Heřman z Vojslavic. A tak se Louka ke konci 15. století stává budoucí součástí panství ostrožského. Jan z Kunovic roku 1493 přičleňuje ke svému kunovickému panství i loucký statek s Loukou, dále Kuželov, část Strání, Hroznovou Lhotu, Žeraviny, Tasov a jiné. Z těchto vesnic zajistil roku 1502 své manželce 5000 zlatých k jejímu věnu. Za zásluhy jeho strýce biskupa Jana Vitéze dostalo se mu roku 1506 od krále Vladislava Jagelonského i Uherského Brodu jako hradu zeměpanského. Roku 1511 koupil s přivolením krále Vladislava od pana Kuny z Kunštátu i zboží ostrožské a soustřeďuje se na budování rozsáhlého dominia, ke kterému náležely Ostroh,Louka, Hluk a Kunovice. V době klidu zbraní dostávala obec Louka velkého rozkvětu ( za pánů z Kunovic ), který netrval dlouho. Jan z Kunovic, jenž padl roku 1566 v bojích s Turky, nechal vystavět kolem roku 1552 v Louce zámek. Toto sídlo vzniklo pravděpodobně přestavbou nebo přístavbou původní tvrze. Proto je také Louka na Fabriciově mapě z roku 1575 zakreslena typickými věžovitými znaky. Již sama výstavba zámečku i fakt, že Louka byla v letech 1552-1564 odděleným statkem, svědčí o dobrém stavu obce,panství i panského dvora, do kterého chodili robotovat i Blatničané a Tasovjané. Hospodářskou situaci nám přibližuje i soupis poddaných, který se na Ostrožsku konal v roce 1587 (berňová registra). Tehdy bylo v Louce 18 domů pustých. Podle správních registrů panství ostrožského z roku 1592 bylo v Louce18 domů pustých. Podle správních registrů panství Ostrožského z roku 1592 bylo v Louce 70 osedlých gruntů. Z tohoto dokumentu vyčteme i jména 70 tehdejších majitelů. Potom je tu zapsané : Co se pěstuje ,co se chová… Pánský mlýn semele 6 měřic pšenice a 20 měřic rži. O dalších událostech tohoto období se dozvídáme z Baroškovi kroniky.Majitel zámku trestal své poddané: ,,1553 pan Jan z Kunovic dal utratiti dvě ženy z Lúky, poddané své, protože jsou paní udělali (počarovali), aby uschla , že pokutú měchy na přísti museli, což se jest Švehlová na trápení (mučení) vyznala i na druhů Pavla Bílého manželku vyzradila… Švehlová upálena a žena Bílého za živa zahrabána…„ Od konce 15.století přibývalo v Louce nejen domů ,ale i obyvatel, rozvíjelo se i mimopolní hospodářství. Tento rozkvět nenarušily ani občasné loupeživé výpravy uherského Rafaela Podmanického kolem let 1528-1542 a turecký vpád roku 1599, kdy vrbovčansko-velickým průsmykem pronikli Turci až ke Strážnici , kde byli poraženi.Úpadek, utrpení,nesmírná bída,hrůzy a mnohé týrání pro náš lid započal roku 1605 a trvalo s přestávkami více, než 100 let.Od 5. května řádili v kraji hordy uherského šlechtice Štěpána Bočkaje 9.května byla vypálena Louka. Tak tomu bylo i 26.května a 9. července. V kronice stojí: ,, Tyto hordy si počínaly hůře než zvěř. Mordovali napořád, všechny statky brali, skrze prsty protahovali ,dítky o zem a stěny rozráželi, některým pak v presy hlavy svírali, až jim oči vypadávaly, jiným oči loupali, nosy a uši uřezávali, ouřední osoby stíhali a na kůl dávali, bez milosti vraždili, některé zajali a svázané provazy koňmi vodili do otroctví. Daleko smutnější a bolestnější události však obec Louku teprve čekali. Bolestným smutkem i nadějemi započalo 17. století, které je právem nazýváno krvavým stoletím. Po vpádech Štěpána Bočkaje v roce 1605 trpěla Louka v roce 1613- 1614 vyjídání německých a moravských vojsk, které tudy procházeli. Krušné časy nastaly Louce i v dalších letech, neboť častá neúroda přinesla poddaným hlad, bídu a nemoci. Velmožové se naopak zabývali jinými starostmi. V jejich táboře vrcholil boj mezi zastánci katolicismu a protestantismu. Jiskra potřebná k rozpoutání bojového ohně vzplanula 23.5. 1618 pražskou defenestrací, čím byla zahájena třicetiletá válka. Mezi 29 direktory, jenž byli pověřeni správou země, nacházíme i jméno pána Jana Bernarda z Kunovic. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře v roce 1620 se jihovýchodní Morava i s Loukou stala průchodištěm vojsk. V kraji během staletí řádila vojska oheň, epidemie, nemoci a bídu. Na těchto hrůzách a vraždění se podílela vojska uherská, turecká, císařská, švédská, polští kozáci, tak i Italové a Španělé. Panství Jana Bernarda z Kunovic i s Loukou, který byl císařem odsouzen za svůj protihabsburský postoj k trestu smrti a ztrátě majetku, který odkoupil v roce 1625 kníže Gundakar z Lichtenštejna. Nový majitel Louky však nepřevzal dříve prosperující loucký statek a ves v dobrém stavu, nýbrž ve stavu úpadku, který se během let prohluboval. Během třicetileté války došlo k velkému úpadku Louky, neboť v roce 1656 bylo ze 71 gruntů plných 46 pustých. Ani Vestfálský mír 1648 neukončil utrpení, protože už v roce 1663 pronikly tatarsko -turecké bandy do Louky: Všechny horňácké obce i s Loukou, mimo Novou Lhotu byly vypáleny. V kronice je poznamenáno: ,, Lidé nad 40 let byli posekáni, zvláště dítky a hoši zajímáni a křížem na koně házeni, do pytlů děr naděláno a hlavy zajatců jimi prostrčeny, aby zajatci mohli dýchat. Takových pytlů na tisíce bylo uděláno a oběti odvlečeni do tureckého otroctví.„ Další ranou zbylému a sužovanému lidu uštědřil nový vpád vedený opět do Uher roku 1683. To Kuraci vedl nové povstání proti císaři, trestali moravskou šlechtu pustošením statků, protože se k Uhrům nepřipojila. Z kroniky: ,, Není divu, že obyvatelé prchali před vojskem a otroctvím a raději zanechávali svá hospodářství jim na pospas…, role pustla a zarůstala… Lidé žili v bídě a nouzi chléb si pekli z orub, slámy, kůry a různých kořínků…, jedli kopřivy a lebedu. S hladem přicházel mor. Lidé byli hladem tak zkrušení, že sebe i děti stahovali v životě, aby tolik hladu nepociťovali. Lidé bolestmi běhali po polích jako šílení, kde umírali… K úbytku obyvatelstva a úpadku obce přispěli též morové epidemie, které v kraji zabíjeli v roce 1645 a v roku 1683, taktéž roku 1691 v záznamech děkanské matriky v Uherském Hradišti najdeme zápis ,, Farme totalier derti est “, což volně přeloženo znamená, že ves Louka je téměř pustá zdánlivě klidnější běh života nastal koncem 17. století byl znovu zastaven v únoru 1704 vpádem povstaleckých vojsk Františka Rákoziho. Od 15. února řádili v Louce Kurovci pod vedením hraběte Berscéniho. Obec byla zase vypálena, obyvatelé pobíjeni. Obyvatelstvo se proto proti Uhrům postavilo samo na odpor. Boje byli vedeny u Velké, Hluku i u Louky. Škody způsobené Rákozciho povstáním v letech 1704-1705 byli obrovské. Po jeho porážce však nastal klid zbraní. Louka nebyla od té doby již podobným způsobem zpustošena. Krvavé století minulo, avšak ve vysílené obci nastala nouze, která byla v první polovině 18. století zesilována navíc náboženským útlakem. Rekatolizační činnost neúspěšně a ojediněle zahájená ještě za třicetileté války, pokračovali intenzivněji od konce 17. století, což se počalo projevovat razantnějším postupem proti odpůrcům církve. Mezi takové nátlakové akce patřilo,,vyjídání obce vojenskými oddíly, mučení, násilné odvody, násilné dělení rodin vystěhovalectvím a jiné. Na vzpurnost protikatolický odpor měl nepochybně silný vliv i biskup luteránské víry Daniel Krman, který od roku 1771 působil dlouhá léta na Myjavě. Mělo to velký úspěch, protože v Louce byla vystavěna kaplička. přesné datum výstavby není známo, předpokládá se, že byla vystavěna na počátku 18. stol. Během let postupně nekatolíků ubývalo. Kromě výše uváděného útlaku náboženského a soudního byl kraj v 18. stol. několikrát postižen morovou epidemií a menšími pohraničními spory. Od 50. let 18. stol. nastal obrat k lepšímu. Zlepšení hospodářské situace v Louce je vidět i na přibývajícím počtu domů, takže ke konci první poloviny 18. stol se v obci Louka nachází jeden půlláník, 52 čtvrtláníků a 8 menších usedlostí. Během století tj. od roku 1656 tak počet usedlostí vzrostl o 36 domů. Podmínky se zlepšily, ale vrchnost stále vymáhala od sedláků robotu. I přes tyto zápory dochází za panování Marie Terezie ( 1740-1780) a jejího syna Josefa II ( 1780-1790) k určitému uklidnění a rozvoji obce a k zvyšování počtu obyvatel. Vrcholem reforem osvícenského absolutismu byla vláda Josefa II. Hned v druhém roce jeho vlády, kdy vydal v roce 1781 tolerantní patent. Dalším krokem bylo zrušeno nevolnictví - poddaní získali osobní svobodu, mohli bez omezení uzavírat manželství, zlepšené bylo i postavení sirotků. Francouzská revoluce a následující napoleónské války se opět dotkli tehdejších obyvatel. tíživé byly nejen daně, ale především násilné odvody do stálého vojska. Roku 1805 prošlo krajem ruské vojsko, roku 1809 rakouské. Velkou ranou byla epidemie cholery v letech 1831-1835, donesené ze Slovenska. Ani sanitární kordón nezabránil další šíření choroby. V Louce propukávala v několika vlnách a vynutila si zřízení nových hřbitovů, které byly více vzdáleny od centra vesnice, aby byla omezena možnost šíření choroby. Roku 1845 byla postavena silnice z Blatnice do Louky. Teprve na přelomu 18. a 19. stol. se na jihovýchodní Moravě završil mnohasetletý proces ustanovování systémů feudálních panství, a to jak podle jejich počtu, tak i jejich tvaru a rozloze. V roce 1800 byl na Slovácku počet panství stabilizován na 49 panství a jejich počet i podoba trvaly až do roku 1848. Dne 7. září 1848 se donesla do Louky zpráva o zrušení roboty. Kromě roboty padly i poslední pozůstatky poddanství: Soudní pravomoc vrchnosti a příkaz poslušnosti, odvádění desátků a činží. Politické a revoluční převraty se však příliš našeho kraje nedotýkaly a pravděpodobně jim ani lidé nebyli nijak nakloněni. V září roku 1848 procházela Loukou vojenská výprava dobrovolníků vedených Hurbanem, aby ve prospěch Slováků bojovala proti maďarskému povstání. Ta však byla brzy vytlačena zpět na Moravu. Místní obyvatelé byli chudí a neinformovaní o politických cílech Slováků nebo Maďarů. V roce 1866 byla postavena cesta z Louky do Lipova. V roce 1895 přišla velká povodeň. Voda z řeky Veličky zaplavila téměř všechny domy. V letech 1894-1895 byla postavena silnice do Blatničky. V roce 1913 byla v obci Louka druhá povodeň, která znepříjemnila život lidem v blížící se válce. Dne 28. června 1914 byl zavražděn v Sarajevu následník trůnu František Ferdinand. 4. srpna naverbovali v Louce 56 dospělých mužů, další následovali 24. srpna. Následovaly kruté časy, které skončili 28. října 1918 kdy vzniklo Československo. Ve válce padlo 22 mužů. Roku 1919 proběhli první obecní volby. V červnu roku 1924 se začala stavět železniční trať z ¨Veselí nad Moravou-Nové Mesto nad Váhom. V roce 1927 bylo vyhlášeno výběrové řízení na stavbu obecního domu. V roce 1933 byl postaven pomník 22 obětím války. 16.března 1939 přijela do obce Louka německá vojska a začala okupace. Jednou z mála kladných zpráv z té doby bylo provedení elektrifikace v roce 1943. 3. března 1943 byli odvezeni z obce Louky všichni cikáni 1. dubna 1945 začala ustupovat německá vojska. Z noci 12 a 13. dubna začalo dělostřelecké ostřelování Louky. 25. dubna se začala stahovat německá vojska směrem na Blatničku. 27.4. 1945 byla Louka osvobozena. Škody byly vyčísleny na 4 500 000 Kčs. V roce 1946 byla ve volbách zvolena strana KSČ. 10. srpna podala organizace KSČ Národnímu výboru pětiletý plán na vybudování a povznesení obce. Do plánu se ovšem nedostala stavba kostela, který měl být postaven na místě dnešní samoobsluhy. V letech 1948-1949 byla v obci Louka postavena kanalizace. Asi v roce 1955 se poprvé v obci objevila mandelinka bramborová. V roce 1965-1966 byla postavena dnešní samoobsluha ( za kapličkou). Velký šok pro obec bylo obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, které tu zůstali až do sametové revoluce 17. listopadu 1989. Po roce 1994 byla obec plynofikovaná a byl zaveden vodovod. V roce 1997 byla v obci zřízena pošta Louka nad Veličkou 69676 a zdravotní středisko. V roce 1997 byla v obci znovu obnovena myšlenka na stavbu kostela, a proto se v obci konal dotazníkový průzkum, který zjistil zájem většiny obyvatel v Louce. Koncem roku 1997 vznikla nadace pro výstavbu kostela. 1. března 1999 byly zahájeny stavební práce na staveništi vedle samoobsluhy. Kvůli kostelu byla zbourána hasičská zbrojnice a zařízení si k sobě uschovali obyvatelé Louky. 4. prosince byl kostel zasvěcen Panně Marii Růžencové arcibiskupem Janem Graubnerem. Louka má 353 domů a 1100 obyvatel. V obci Louka se po roce 1989 hodně rozvinuly služby. Kromě již zmiňované pošty, zdravotního střediska a samoobsluhy, která byla postavena dříve, jsou v obci 2 hostince, 3 obchody s potravinami, elektroprodejna, průmyslové zboží a obchod s papírem, hračkami a drogerií. V obci působí například zemědělská a. s. AGROLIP i s přidruženou výrobou, dřevařské družstvo Herus, a. s. 2G a řada menších firem, které se převážně zabývají řemeslnou výrobou.

[editovat] Pamětihodnosti

bývalá tvrz přebudovaná na statek rodu Lichtenštejnů
kaplička se zvonicí ve stylu lidového baroka z 18. století zdobená slováckým ornamentem
kostel Panny Marie Růžencové, postavený v roce 1999
železniční viadukt mezi Loukou a Lipovem z roku 1926 na trati Veselí nad Moravou–Myjava, při jejím budování bylo objeveno kostrové slovanské pohřebiště.

[editovat] KOSTEL

Kostel Panny Marie Růžencové v Louce je novostavba z roku 1999, má půdorys tvaru lilie, ke kterému je přistavěna věž s mohutnou zvonicí. Věž má půdorysný tvar slzy - kapky rosy. Prostor lodi kostela je zaklenut železobetonovou skořepinou s roznášecími klenebnými rámy, které jsou neseny železobetonovými sloupy a nosnými zdmi kostela. Zastřešení kostela je realizováno kuželovou protáhlou plochou. V blízkosti kostela je pozoruhodná středověká kaplička. VARHANY - dvoumanuálové varhany s pedálem v římskokatolickém kostele Panny Marie Růžencové v obci navrhla a postavila varhanářská dílna Robert Ponča VARHANY z Krnova. Stavba nástroje trvala 9 měsíců - od ledna do října 2003. Nástroj je z části postaven na ocelové balkonové konstrukci a navíc zavěšen na nosném sloupu zaklenutí kostela. Moderní dubová varhanní skříň je v prospektu rozvržena do šesti věží, které jsou jak výškově, tak prostorově členěny. Varhany mají 20 rejstříků. Traktura varhan je čistě elektrická, vzdušnice jsou zásuvkové. Píšťalové stroje jsou děleny do dvou manuálů a pedálu. Varhany mají celkově okolo 1600 píšťal (i díky složitým smíšeným hlasům), vzduchem je zásobují 3 měchy a ventilátor.Hrací stůl je umístěn na pojízdném pódiu, varhaník si tak může zvolit místo na kůru, odkud nástroj bude ovládat. Skříň stolu je stejně jako skříň varhan v přírodní barvě dubu, pedál je rovnoběžný, Paměťové kombinace jsou zapínány tlačítky pod prvním manuálem nebo pistony nad prahem pedálu. Z prostorových i výtvarných důvodů nestojí varhany celé na ploše kůru, jak je obvyklé, ale jsou zčásti zavěšeny před kůrem a vysunuty do prostoru kostela. Toto řešení působí dojmem nebývalé lehkosti a výborně zapadá do architektonického řešení vnitřku kostela. Hlavní varhanní skříň ukrývá hlavní a žaluziový stroj, vzadu u obvodové zdi kůru je pak umístěna samostatná dubová pedálová skříň, která není z běžného pohledu viditelná. Lešení pro stavbu prospektových věží skříně. Celá stavba byla na žádost obecně prospěšné společnosti, která ji financovala, uspíšena o dva měsíce oproti původnímu plánu, varhany tak byly zkolaudovány už v říjnu 2003. Tyto varhany představují moderně řešený, architektonicky i zvukově zajímavý nástroj s jinak standardním vybavením. Za pozornost stojí především netradiční varhanní skříň a využití kombinace zásuvkové a skříňové vzdušnice v konstrukci nástroje, umožňující hospodárnější využití prostoru. Svou dispozicí nástroj vyhovuje jak potřebám liturgie, tak i koncertnímu využití.

[editovat] ZVONICE

Kaplička leží uprostřed obce , u hlavní silnice. U kapličky není přesné datum její výstavby doposud znám. Je pravděpodobné, že byla vystavěna na samém počátku 18. století. V Louce se rekatolizační proces Lichtenštejnům dařil prosazovat mnohem rychleji než v ostatních obcí Horňácka, které náležely Magnášům, takže jezuita Vavřinec Krebel mohl ve své zprávě z roku 1712 uvést, že na panství ostrožském, jmenovitě v Louce jsou pouze 3 nekatolíci, ale ve Velké nad Veličkou je jich150, v Javorníku 73 a v Hrubé Vrbce 102 apod. Během let nekatolíků ubývalo.Kapličku každý rok zdobí paní Kašpárková.

V blízkosti obce se nachází přírodní památka Háj u Louky.