Lucius Cornelius Sulla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucius Cornelius Sulla Felix (* kolem 138 př. n. l. – † 78 př. n. l.) byl římský politik a vojevůdce, vládnoucí republice krátce jako diktátor (v letech 82–79).
Pocházel z vlivné patricijské rodiny Corneliů, avšak z její zchudlé větve. Známým se stal poté, co během války s Jugurthou dosáhl jako Mariův kvéstor vydání numidiského krále (roku 105). Také za války s Kimbry a Teutony sloužil pod vedením Gaia Maria, s nímž se však později politicky rozešel. Roku 96 spravoval na východě Kilíkii, kde jako první Říman jednal s Parthy. O čtyři roky později se stal konsulem.
V letech 86 - 83 př. n. l. válčil s pontským králem Mithridatem, kterého v několika bitvách porazil.
Roku 82 byl jako vůdce strany optimátů prohlášen diktátorem, aby byly vydány zákony, které by zajistily moc senátu, a vůbec upevněn stát. V této době proběhly v říši proskripce, postihující politické oponenty optimátů. Byla okleštěna práva tribunů lidu, došlo ke změnám ve státní správě a rozšířil se počet úřednických funkcí. Roku 79 př. n. l. se Sulla vzdal moci, odešel na své statky a začal sepisovat paměti.
