Magnetická indukce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Magnetická indukce je fyzikální veličina, která vyjadřuje silové účinky magnetického pole na částice s nábojem.
Značka: (je to vektorová veličina)
Základní jednotka: tesla, zkratka T
Výpočet: , kde v je rychlost pohybu částice s nábojem, E intenzita jeho elektrického pole a c je rychlost světla.
Dosadíme-li do této definice vzorec pro bodový náboj (viz Coloumbův zákon), tedy
dostaneme takzvaný Biot-Savartův zákon
Na výpočtu magnetické indukce mezi dvěma rovnoběžnými vodiči s proudem je založena definice 1 ampéru.