Marie Magdalena
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatá Marie Magdalena (česky také Máří Magdaléna), učednice Páně.
Obsah |
[editovat] Život
Jmenovala se Marie a pocházela z Magdaly (město na břehu Genezaretského jezera). Magdalena je vlastně latinské přídavné jméno a znamená "magdalská", tedy "ta, která pochází z Magdaly". Jako slovo obecné znamená magdala aramejsky "věž".
Narodila se někdy kolem roku Ježíšova narození. Podle Nového zákona patřila k prvním ženám, které se rozhodly následovat svého Mistra. Ježíš ji prý zbavil "sedmi démonů", kteří jí nedovolovali vstoupit mezi tzv. "slušné lidi". Často citovaná legenda o ní vypráví, že byla velkou hříšnicí a až setkání s Kristem ji napravilo.
Z nejnovějších poznatků však vyplývá, že její role v celém příběhu byla daleko důležitější. Marie pocházela z rybářského města Magdala (v překladu "věž nasolených ryb"), o němž se jeden ze starých židovských textů zmiňuje jako o hnízdu neřesti, které zničí Bůh. To by vysvětlovalo obecně známou špatnou pověst Maří Magdaleny, neboť další důkazy o tom, že by se jednalo o nevěstku, v podstatě neexistují.
Jisté je, že v Magdaleně získal Ježíš oddanou a nesobecky věrnou průvodkyni. Od prvního setkání jej doprovázela na každém kroku. Těšila se z jeho úspěchů, naslouchala jeho slovům, doprovázela Krista na Křížové cestě, byla přítomná jeho smrti a stála pod křížem, když už všichni odešli. Později, když šla jeho mrtvé tělo pomazat a nalezla jeho hrob prázdný, byla první, které se Kristus po svém zmrtvýchvstání zjevil a pověřil právě ji, aby podala apoštolům zprávu o této události.
[editovat] Legendy
O jejím dalším životě vypravují již jen legendy. Odešla hlásat křesťanství do mnoha zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. Údajně v čase pronásledování křesťanů byla spolu se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou zahnána na loď bez vesel, na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné verze žila kajícnice v pustinách u Baume, několik kilometrů východně od Aix-en-Provence. Zde prý kolem poloviny 1. století Marie Magdalena zemřela. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi, a tam také zemřela.
Je velmi pravděpodobné, že v postavě Marie Magdaleny legendy a tradice spojily osudy několika osob. Od doby Řehoře Velikého byla tato Marie spojována ještě s dalšími dvěma ženami: sestrou Lazarovou a ženou-hříšnicí (což bylo běžné označní pro prostitutku), která Ježíšovi umývala nohy u stolu ve farizeově domě a u níž není v evangeliu uvedeno jméno. V západní tradici byly tyto tři ženy považovány za tutéž osobu, zatímco na Východě je rozlišovali. Přidržíme-li se striktně toho, co říká Písmo, pak není jasný a přesvědčivý důvod pro to, aby Marie z Magdaly byla identifikována se sestrou Lazarovou a s omilostněnou hříšnicí, a tedy považována za bývalou prostitutku.
Další rozpory ohledně Marie Magdalské vznikly při nálezu apokryfních (nekanonizovaných) svitků po 2. světové válce v Horním Egyptě. Jsou čtyři a pocházejí z doby, kdy byla napsána i oficiální evangelia tvořící Nový zákon (konec 2. století). Jsou to Rozhovor se Spasitelem, Tomášovo, Filipovo a Mariino evangelium. Ve všech těchto apokryfech se uvádí, že Marie byla nejoblíbenější Ježíšovou učednicí. Kristus často dával ostatním za příklad její vzdělanost a rychlost správného úsudku. Židé zvyklí na poslušnost žen, které nelze považovat za sobě rovné a už vůbec nelze naslouchat jejich názorům, to dost nelibě nesli. Nejvíce ji odsuzoval Petr, který se ji prý pokoušel z Ježíšova okruhu vypudit. Ježíš se jí však ostře zastal a prohlásil, že neexistuje důvod, proč by žena nemohla chápat jeho učení stejně jako muž a proč by je nemohla předávat jiným.
Na úvahy o tom, že Marie Magdalena byla Ježíšovou manželkou či milenkou a porodila jeho dítě, které je oním legendárním Svatým grálem, je však nutno pohlížet jako na sice zajímavé, ale přece jen spíše literární konstrukce, které nemají oporu v dostupných pramenech, a nebo za zárodek nově vznikajících legend.
[editovat] Marie Magdalena v umění
Zvláštní kapitolu tvoří umělecká díla, která na počest této světice vznikla. Jedno z nejdojemnějších je na isenheimském oltáři v Kolmaru (Marie Magdalena u nohou Ježíše). Pozoruhodný je Giottův obraz v kapli v dolním kostele baziliky v Assisi nebo dílo Lucase Cranacha staršího (Kolín, Muzeum Walrafa Richartze). Mezi autory jsou takoví umělci jako Antonio Correggio, El Greco, Fra Angelico, Guido Reni, Honoré Daumier, José de Ribera, Michelangelo Caravaggio, Tizian nebo sochaři Antonio Canova, Donatello a Giovani Bandini.
[editovat] Uctívání
Díky legendám se stala Maří Magdalena patronkou mnoha řemesel a živností. Nejvíce se k ní dozajista utíkají zkroušené kajícnice a svedené ženy, ale je také patronkou holičů (na základě legendy, že svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Bývá zobrazována s mastí nebo s alabastrovou skřínkou.
Svátek Svaté Marie Magdaleny je 22. července. O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli, aby vyrostly ještě delší. V ten tohoto svátku se nemělo koupat, protože se věřilo, že by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavírali se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.
Její jméno je rozšířeno po celém světě. U nás se dříve vyslovovalo i Majdalena, z tohoto tvaru vznikla moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívenka, děvče jako lusk. Dříve bychom mohli slyšet také krásnou podobu Maří Magdalena, hojně rozšířena je i domácká forma Magda. Z Magdaleny patrně vznikly i Lenka a Alena.
