Masoretský text
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Masoretský text je hebrejský (či v jistých případech aramejský) text Starého zákona opatřený masoretskými vokalizačními znaky, resp. doplněný o tzv. masoru.
O ujednocení textu starozákonních knih se přibližně do 5. století po Kr. starali sóferím, neboli písaři. Když byl nakonec text ujednocen a stanoven kánon, začali působit tzv. masoreté, kteří opatřili tradovaný a pečlivě opisovaný hebrejský (aramejský) text vokalizací. Hebrejština, jako i jiné semitské jazyky, totiž nezná ve svém písmu znaky pro krátké samohlásky. Jelikož však se jednalo o mrtvý jazyk a bylo třeba uchovat jeho výslovnost, bylo nutné vytvořit vokalizační systém. Těchto systémů vzniklo několik, nakonec se z nich ustálil palestinský (tiberiadský).
Masoretský text však neoznačuje jen text ustálený a standardizovaný vokalizovaný text starozákonních knih, ale především jednu konkrétní textovou verzi Starého zákona. Těchto verzí totiž existuje více; vedle textu masoretského existuje ještě text Septuaginty nebo například Samaritánský text Pentateuchu. Tyto texty se od sebe navzájem liší a jejich vzájemný vztah je předmětem diskuze. Podle některých badatelů se jedná od začátku o několik verzí téhož textu, podle jiných zase o různé varianty vycházející z jednoho původního originálu. Na přiloženém schématu jsou vyznačeny vývojové linie různých verzí starozákonního textu. Masoretský text je vyznačen modře.
Vysvětlivky k obrázku: Na začátku masoretského textu existuje několik podobných verzí. Tyto verze jsou sjednoceny v průběhu 1.-2. století. Poté dochází k několika verzím vokalizace (punktace), z nichž převládla tiberiadská. Ta se pak ještě později rozdělila na několik lehce odlišných verzí. Jako základ pro textus receptus slouží verze ben Ašer. Paralelně k vývoji masoretského textu můžeme sledovat i vývoj Septuaginty (růžová) nebo samaritánského Pentatuchu (zelená).
Masoretský text je také opatřen tzv. masorou. Ta se dělí na malou masoru (masora parva) a velkou masoru (masora magna). Jedná se o jakýsi prvotní poznámkový aparát v aramejštině sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu.
[editovat] Zachované verze masoretského textu
Nejstarším zachovaným masoretským rukopisem Tanachu je Codex Leningradiensis B 19A z roku 1008. Jedná se o opis textu masoretáře Árona Móšé-ben-Ašéra.
Text Jákobem ben-Chajjímem v letech 1524-25 v Benátkách vydaného Starého zákona (Bombergiana) byl dlouhou dobu považován za všeobecně uznávaný hebrejský text Tanachu (textus receptus hebraicus).
