Tóra
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tóra (תורה znamená učení, pokyny. V nejužším smyslu jde o první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible.
Těchto prvních pět knih se také nazývá Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος „pět knih“), Chamišá chumšé tórá (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) anebo Pět knih Mojžíšových: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium.
V širším slova smyslu pak slovo Tóra zahrnuje nejen zmíněných pět knih, ale také další dvě části Tanachu a Ústní zákon (tradiční interpretace textu Tóry).
Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara´“, učit. V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Jákova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisrael), proroka Mojžíše, ale také 613 židovských přikázání (מצוות micvot) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu, hebrejsky הלכה halacha.
Obsah |
[editovat] Vznik
- Podrobnější informace naleznete v článku Teorie vzniku Pentateuchunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př. n. l., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.). Jedna z verzí považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na hoře Sinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření. Podle jiných verzí Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání a ostatní zákony byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry.
Během pozdějšího rabínského neboli amoraitského období (3. – 6. století n. l.) se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou Tóru, ale také Ústní zákon.
Podle současných vědců byl text Tóry sestaven z několika předcházejících zdrojů. Jde o tzv. dokumentární hypotézu, občas také nazývanou teorie „JEPD“. V její nejklasičtější podobě ji formuloval Julius Wellhausen ve svém díle Composition des Hexateuchs und der historischen Bücher des Alten Testaments z roku 1868.
[editovat] Obsah
Tóra je souvislým vyprávěním, které začíná stvořením světa a končí smrtí Mojžíše před tím, než Židé vstoupí do Kanánu.
Zatímco názvy knih Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium popisují obsah každé knihy, hebrejské názvy jsou prvními slovy každé z knih.
| Název knihy | Hebrejsky | Přepis a význam | Obsah knihy |
| Genesis | ברשית | Berešít („Na počátku“) |
Začíná popisem stvoření světa. Hlavní částí je ale vyprávění o Abrahámovi a Sáře a jejich potomcích, kteří založili židovský národ. |
| Exodus | שמות | Šemót („Jména“) | Popisuje život Židů v egyptském otroctví a jejich konečné vysvobození a odchod (exodus) do země zaslíbené. Zde je také popsáno předání Deseti přikázání Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj. |
| Leviticus | ויקרא | Vajjikrá´ („On zvolal“) |
Obsahuje především mnoho zákonů a většinu 613 micvot. Popisované zákony se týkají především chrámových rituálů a zvířecích obětí, na které dohlížel izraelitský kmen Levitů (odtud i jméno knihy). |
| Numeri | במדבר | Bemidbar („Na poušti“) |
Je pojmenována podle sčítání Židů na začátku knihy. Kromě dalších zákonů kniha dále obsahuje příběh vzpoury proti Mojžíšovi. |
| Deuteronomium | דברים | Devárím („Slova“) |
Dostalo své pojmenování z řeckého „druhý zákon“, protože Mojžíš v této knize opakuje zákony předané Bohem Židům. Jde v podstatě o závěrečnou řeč Mojžíše ke svému národu před svojí smrtí, zatímco se Židé připravují vstoupit do Země zaslíbené. |
[editovat] Interpretace
Tóra je v židovské tradici otevřena interpretaci. Během dvou tisíceletí rabínského judaismu byl text Tóry podroben agadické, halachické, gramatické, filozofické a mystické interpretaci. Tato nikdy nekončící interpretace Tóry zajišťuje názorové bohatství judaismu. Doslovnému výkladu se obvykle nedává přednost před ostatními výklady.
Mystický a chasidský judaismus zdůrazňují, že proces předávání Tóry nikdy nekončí a může být zopakován pro každého jednotlivce zvlášť.
