Michail Alexandrovič Šolochov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Alexandrovič Šolochov (Михаи́л Алекса́ндрович Шо́лохов; 24. května 1905, Kružilin – 21. února 1984, Vjošenka) byl sovětský spisovatel.
Pocházel z Kružilina v Rostovské oblasti. Na Donu strávil většinu života. Rodnému kraji zvrásněnému občanskou válkou i dalšími společenskými proměnami věnoval Šolochov podstatnou část tvorby.
Studoval na gymnáziu, kde napsal své první verše.
Účastnil se druhé světové války, působil jako válečný dopisovatel. V roce 1932 vstoupil do komunistické strany. Již v roce 1934 byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů a roku 1939 se stal členem Akademie věd. Byl také poslancem Nejvyššího sovětu.
Za čtyřdílný Tichý Don byl dekorován vysokým státním vyznamenáním. V roce 1960 mu byla udělena Leninova cena. V roce 1965 obdržel Šolochov za své celoživotní dílo Nobelovu cenu.
[editovat] Dílo
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem a naturalismem.
Častým námětem mu bylo rodné kozácké prostředí nejprve z doby ruské občanské války a později z doby druhé světové války.
Jeho rukopisy shořely za války při bombardování Vjošenky.
- Donské povídky (1925)
- Azurová step (1926)
- Tichý Don (1928 – 1940)
- Rozrušená země (1932, 1960)
- Škola nenávisti (1942)
- Bojovali za vlast (od roku 1943 časopisecky)
- Osud člověka (1957)
- Slovo o vlasti
- Sebrané spisy
