Neuron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Neuron, nervová buňka, je základní funkční a histologická jednotka nervové tkáně. Jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijmout, vést, zpracovat a odpovědět na speciální signály. Přenáší a zpracovávají informace z vnitřního i vnějšího prostředí a tím podmiňují schopnost organismu na ně reagovat.
Neuron jako základní jednotku nervové tkáně popsal roku 1835 J. E. Purkyně, někdy je tento objev připisován španělovi Cajalovi.
Obsah |
[editovat] Stavba neuronu
[editovat] Tělo neuronu
Tělo neuronu (perikaryon, neurocyt, soma) je ta část nervové buňky, ve které je uloženo jádro. Velikost perikaryonu se pohybuje od 4 μn (malé zrnité buňky kůry mozečku) do 150 μn (motorické neurony ventrálních míšních rohů). Jádro je poměrně velké, kulovité nebo oválné, bývá v něm zpravidla jedno velké jadérko. V cytoplasmě těla (neuroplasma) jsou organely a struktury shodné s organelovou výbavou ostatních somatických buněk, zvláště vyniká granulární endoplasmatické retikulum, které v perikaryu tvoří dynamickou strukturu nazývanou Nisslova tigroidní substance, a Golgiho komplex, který byl poprvé popsán právě v nervové buňce. V těle neuronu, stejně tak i v jeho výběžcích, se nacházejí početné mitochondrie. Ve všech neuronech jsou lysosomy, které mohou obsahovat zrna pigmentů, lipofuchsinu a neuromelaninu.
Přestože se předpokládá, že plně diferencované neurony nemají schopnost mitotického dělení, v jejich cytoplasmě byly prokázány centrioly. V těle i výběžcích neuronu jsou specializovaná intermediální filamenta, neurofilamenta, a mikrotubuly, nazývané neurotubuly. Agregací neurofilament a neurotubulů vznikají neurofibrily, které se v histologických preparátech znázorňují impregnací těžkými kovy.
[editovat] Výběžky neuronu
Výběžky neuronů jsou dvou typů:
- krátké - tzv. dendrity a jsou dostředivé
- dlouhé - tzv. neurity neboli axony a jsou odstředivé
Výběžky jsou intergrální součástí neuronu, Při zničení neurocytu výběžky degenerují a zanikají. Je-li výběžek přerušen, ta část, která ztratí kontakt s neurocytem zaniká (Wallerova degenerace). Pahýl výběžku je schopen se regenerovat (Wallerova regenerace), proto je i při poškození nervu šance, že se jeho funkce časem plně obnoví.
Dendrity mají stejnou strukturu neuroplasmy jako tělo neuronu. V místě odstupu od těla jsou tlusté, postupně se větví. Dendrity jsou většinou krátké, větví se v blízkosti neurocytu a nemají myelinovou pochvu. Na povrchu dendritů bývají přítomné dendritické trny.
Axon je vždy pouze jeden. V místě jeho odstupu na těle neuronu není patrná Nisslova substance, tato část těla se nazývá odstupový konus axonu. V cytoplasmě axonu (axoplasma) jsou podélně probíhající neurofilamenta, vystužující axon.
Může se větvit a výtvářet kolaterály. Konečné rozdělení axonu se nazývá telodendron (telodendrie). Na distálním konci axonu je axoterminála, specializovaná sekreční struktura, která při podráždění uvolňuje neurotransmitéry do synaptické štěrbiny.
Axony jsou většinou obaleny myelinovou pochvou. Výjimku tvoří neurony CNS, kde je asi 40% axonů bez obalů (holá vlákna). Axon obalený pochvou se nazývá nervové vlákno. Pochva je vytvářena gliovými buňkami, Schwannovými buňkami na periferních nervech a oligodendrogliemi v CNS. Myelinová pochva vytvářena Schwannovými buňkami není souvislá, vytváří asi 1mm dlouhé segmenty, internodia, členěné Ranvierovými zářezy. V místech zářezu je na membráně axonu velké množství elektricky řízených iontových kanálů.
Může být velmi dlouhý, i několik metrů u velkých zvířat. U člověka je nejdelší axon asi 1 m dlouhý. Vede od páteře až po konečky prstů na nohou.
[editovat] Rozdělení neuronů
Podle počtu a způsobu odstupu výběžků rozdělujeme neurony na několik typů:
- Unipolární neurony
- Bipolární neurony
- Pseudounipolární neurony
- Multipolární neurony
Unipolární neurony mají pouze jeden výběžek, a to axon. Patří sem primární smyslové buňky, čichová buňka a tyčinky a čípky sítnice.
Bipolární neurony jsou opatřené jedním neuritem a jedním dendritem. které obvykle odstupují na opačných pólech buněčného těla. Je to například druhý neuron zrakové dráhy nebo Purkyňova buňka v kůře mozečku.
Pseudounipolární neuron je zvláštní typ bipolárního neuronu. V blízkosti těla dendrit a axon splývají v v jediný výběžek, dendraxon. Ten se po různě dlouhém průběhu ve tvaru písmene T opět rozděluje na výběžky dva. Pseudounipolární neurony jsou typické pro spinální ganglia a ganglia mozkových nervů.
Multipolární neurony jsou nejpočetnější. Z buněčného těla vystupuje několik dendritů a jeden axon, takže buňka má hvězdicovitý tvar. Multipolární neurony jsou „typické“ neurony.
Neurony můžeme rozdělit také podle délky axonu:
- Golgiho I.typ - neurony s dlouhým neuritem
- Golgiho II. typ - neurony s krátkým neuritem, který se rozvětvuje v blízkosti perikarya
Z hlediska funkce se neurony dělí na tři skupiny:
- Aferentní neurony
- Eferentní neurony
- Interneurony
Aferentní neurony přivádějí informaci z receptorů do CNS. Eferentní neurony vedou vzruch z CNS do efektorů. Interneurony jsou neurony vložené mezi aferentní a eferentní neurony.
[editovat] Funkce neuronu
[editovat] Neuronální membrána
Neurony jsou jedinečné v tom, že dokážou rychle přenášet informaci ve formě podráždění. Klíčovou stukturou k přenosu podráždění je specializovaná cytoplasmatická membrána neuronu, neuronální membrána.
V neuronální membráně se nachází množství různých typů iontových kanálů. Na membráně dendritů a těla, tam, kde nasedají synapse, převažují iontové kanály řízené chemicky, jinak převažují kanály řízené elektricky.
Za fyziologických podmínek je ve všech buňkách jiná koncentrace různých iontů než v mezibuněčném prostoru. Velké množství energie, která se uvolní při buněčném katabolismu, že použitá k udržení tohoto stavu (ATPázová pumpa). U nervových buněk je nerovnováha mezi ionty uvnitř a vně buňky taková, že na membráně vzniká membránový potenciál, činící asi -50 až -90 mV. Vnitřní povrch membrány nese záporný náboj, vnější povrch má náboj kladný.
Zdrojem potenciálu je náboj nesený ionty, zejména K&sup+;, Na&sup+;, Cl&sup-; a anionty bílkovin. Ionty mohou volně přecházet přes membránu, iontovými kanály, což jsou místa pro jejich průchod, pronikají dovnitř a vně buňky mnohem rychleji. Propustnost iontových kanálů pro jednotlivé ionty je významně ovlivňována koncentrací intracelulárního Ca&sup+;.
V klidu je tedy na mebráně mebránový potenciál, membrána je polarizována.
[editovat] Akční potenciál
Membrána, na které převažují chemicky řízené iontové kanály (tj. postsynaptická membrána), je drážditelná chemickými podněty, především mediátorem. Odpověď na toto podráždění může být dvojí:
- Depolarizace - zvýšení permeability pro sodné, draselné a chloridové ionty
- Hyperpolarizace - zvýšení permeability pro draselné a chloridové ionty
To způsobí lokální změnu membránového potenciálu (místní podráždění) membrány. Ještě ale nedochází k šíření podráždění. Depolarizace membrány působí excitačně, hyperpolarizace naopak inhibičně. Chemicky řízené iontové kanály jsou rozhodující pro vzrušivost neuronu, díky nim dokází k modulaci signálu.
Membrána, na které převažují elektricky řízené iontové kanály, reaguje na podráždění podle zákona „vše nebo nic“. Buď reaguje vzruchem, nebo ne, a pokud ano, tak s nejvyšší možnou intenzitou. Ke vzniku vzruchu musí dojít k místní depolarizaci membrány, a náhlému rychlému poklesu mebránového potenciálu. Prahová hodnota, při které dojde ke otevření elektricky řízených iontových kanálů a ke vzniku vzruchu je 55 mV.
Rychlost šíření akčního potenciálu závisí na obalech nervového vlákna - nemyelinizovaná vlákna vedou vzruchy rychlostí max. 2 m/s, naproti tomu tlustá myelinizovaná vlákna dokážou vést vzruchy rychlostí až 110 m/s.
Vlna depolarizace membrány, která nastává otevřením iontových kanálů, šířící se postupně po povrchu neuronu, se nazývá akční potenciál a je podstatou přenosu informací neurony.
Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, které ničí gliové buňky vytvářející pochvu. Tím je narušeno vedení vzruchu.
[editovat] Synapse
Neurony spolu komunikují pomocí vysoce specializovaných struktur zvaných synapse. Akční potenciál šířící se po povrchu neuronu způsobí uvolnění specifických látek, mediátorů (neurotransmitérů), do synaptické štěrbiny, prostoru mezi dvěma neurony. Mediátor způsobí podráždění chemicky řízených iontových kanálů na membráně druhého neuronu, může tak dojít ke vzniku dalšího akčního potenciálu.
[editovat] Podívejte se také na
- nervová soustava
- nervová zakončení
- neuronová síť
- neuroglie
[editovat] Zdroje
- (2000) Histologie: Cytologie a obecná histologie - FVL
- Trojan S. a kol. (2003) Lékařská fyziologie - Grada publishing
