Nicolas-Joseph Maison
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Nicolas-Joseph Maison (* 19. prosinec 1771 v Epinay u St. Denis; † 13. únor 1840 Paříž) byl francouzský generál, maršál, státník - ministr zahraničí a války.
Maison vstoupil r. 1792 do armády, r. 1796 se stal velitelem praporu, 1799 generálním pobočníkem ministra války Bernadotta a 1802 vojenským velitelem departementu Tanaro. R. 1805 získal bývalý klášter Langwaden včetně rozsáhlých pozemků v Porýní. Ve válce r. 1806 proti Prusku bojoval jako brigádní generál, pronásledoval pod Bernadottem po bitvě u Jeny Blüchera do Lübecku, bojoval r.1808 ve Španělsku pod gen. Victorem, vedl rozhodující útok ve vítězné bitvě u Espinosa de los Monteros (10. listopad 1808),ale při obsazování Madridu byl těžce raněn. R. 1812 jej Napoleon I. jmenoval po bitvě u Polocku divizním generálem a na bitevním poli na břehu Bereziny mu přiznal titul barona. Na místě raněného Oudinota pověřen velením 2.sboru, kryl Maison ústup francouzské armády za Vislu, stejně tak velel zadnímu voji při ústupu od Katzbachu a poté bojoval u Lipska, kde byl opět těžce raněn. Napoleonem povýšen do hraběcího stavu a jmenován velkodůstojníkem Čestné legie. R. 1814 bránil Belgii proti postupujícím spojencům od severu. Po abdikaci Napoleona podřídil se Maison Ludvíkovi XVIII., který jej jmenoval rytířem řádu Svatého Ludvíka a krátce poté velitelem pařížské posádky. Po útěku Napoleona z Elby obdržel Maison velení královské armády shromažďující se v Paříži. Když však vojsko přešlo na stranu Napoleona, utekl Maison k Ludvíkovi XVIII. do Gentu. Po restauraci jej Ludvík XVIII. pověřil velením 1. divize. Byl jmenován členem tribunálu soudícího maršála Neye, odmítl v něm však zasednout, za což byl odsunut na místo velitele 8. divize v Marseille. R. 1817 byl jmenován markýzem a pairem a v komoře byl znám svou nezávislostí. R.1828 velel francouzské expedici do Řecka a přinutil Ibrahima Pašu k odplutí od břehu Peloponesu. R. 1829 se vrátil do Francie a obdržel maršálskou hůl. Při revoluci v roce 1830 se přiklonil k orleánské straně a od 2. listopadu 1830 vedl dva týdny ministerstvo zahraničí, aby byl poté jmenován vyslancem ve Vídni a r.1833 v Sankt Petěrburgu. Od konce dubna 1835 do září 1836 byl francouzským minstrem války. Poté se zcela stáhl do soukromí a 13. února 1840 zemřel v Paříži.
