Visla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Visla | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||||
Visla (polsky Wisła, německy Weichsel, latinsky a anglicky Vistula) je nejdůležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Protéká středem země od jihu k severu přičemž zasahuje (nebo aspoň tvoří hranici) na území osmi vojvodství (Slezské, Malopolské, Svatokřížské, Podkarpatské, Lublinské, Mazovské, Kujavsko-pomořského vojvodství, Pomořského vojvodství). Je 1047 km dlouhá. Povodí má rozlohu 194 424 km² (z toho přibližně 150 000 km² v Polsku).
Obsah |
[editovat] Průběh toku
Pramení v nadmořské výšce 1106 m, na západním svahu Beraní hory ve Slezských Beskydách jako Bílá a Černá Viselka. Tok Visly se dělí na tři části. Horní tok začíná u pramenů a končí u města Sandomierz. Prvních 60 km v Beskydech má charakter horské bystřiny. Pod Krakovem se díky mnoha přítokům z Karpat stáva vodnatější. Šířka koryta pod ústím Dunajce už dosahuje 200 m a pod ústím Sanu už 600 až 1000 m. V těch místech začíná střední tok, který vede až k soutoku s Narewem. Dolní tok pak níže až k ústí do Baltického moře. Na středním a dolním toku je Visla typická rovinná řeka, která teče v široké a místz terasovité dolině. Koryto je členité a místy se dělí na ramena a průtoky. Tvar koryta je nestálý a vyskytuje se v něm množství mělčin a prahů. Pod Toruní je koryto plně regulováno a výše jsou aspoň zpevněny břehy v místech, kde nejvíce hrozí podemílání. Ve vzdálenosti 50 km začíná delta. Nejvyšší bod povodí leží v nadmořské výšce 2663 m (Gerlachovský štít v Tatrách). Asymetrie povodí (pravobřežního ku levobřežnímu) činí 73:27 %.
[editovat] Přítoky
- zleva - Kamienna, Przemsza, Nida, Pilica, Nidzica, Bzura, Brda, Wda, Wierzyca,
- zprava - Soła, Skawa, Raba, Dunajec, Wisłoka, San, Kurówka, Wieprz, Narew s Bugem, Drwęca.
[editovat] Delta
Ve vzdálenosti asi 60 km od ústí tvoří širokou říční deltu (Žulawy) s několika rameny. Dvě hlavní jsou Leniwka (levé) a Nogat (pravé). Prochází do Gdaňského zálivu a Viselského zálivu. Část delty leží pod úrovní hladiny světového oceánu a je chráněna hrázemi.
Do 14. století se ústí Visly dělilo na hlavní východní rameno, Vislu Elbląskou a menší západní rameno, Vislu Gdaňskou. Od roku 1371 se hlavním ramenem stává Visla Gdaňská. Po povodni v roce 1840 se vytváří další rameno, Visla Smělá. V letech 1890-95 byl proveden průkop v okolí města Świbno. V dějinách došlo mnohokrát ke katastrofálním povodním, mj. v letech: 1813, 1844, 1888, 1934, 1960.
[editovat] Vodní stav
Vodní režim je ve značné míře ovlivněn přítoky, které stékají z Karpat. Na jaře dochází k vzestupu hladiny díky tajícímu sněhu. V létě i v zimě dochází k povodním. Rychlé a vysoké (až 10 m) vzestupy hladiny způsobují někdy až katastrofální škody. V zimě může také docházet k vzestupu hladiny z důvodu ucpání koryta ledem. Mezi povodněmi je řeka mělká, což znesnadňuje lodní dopravu. Průměrný dlouhodobý průtok činí v Krakově 84 m³/s, ve Varšavě 590 m³/s a u Tczewa nedaleko ústí 1054 m³/s. Ledová pokrývka je především na horním toku nestálá.
[editovat] Využití
Řeka je splavná v délce 940 km od ústí k městu Brzeszcze. Pomocí umělých kanálů je spojena se třemi sousedními povodími.
- Bydgoštský kanál a řeky Noteć a Warta s Odrou,
- Augustovský kanál a řeka Czarna Hańcza s Němenem,
- Dněperskobužský kanál a řeka Prypjeť s Dněprem
[editovat] Osídlení
Nejdůležitější města ležící na řece Krakov, Tarnobrzeg, Sandoměř, Puławy, Varšava, Płock, Włocławek, Toruň, Bydhošť (městská část Fordon), Grudziądz, Malbork (na rameni delty Nogatu), Tczew, Gdaňsk (na rameni delty Leniwky).
[editovat] Externí zdroje
Při vytváření tohoto článku bylo použito materiálů z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Висла“.
