Noe
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Noe (hebr. נח Nóach) je starozákonní postava. Je hrdinou několika příběhů z 1. knihy Mojžíšovy (Gn 6,9-9,28), z nichž nejznámější je příběh o potopě. Když se Bůh rozhodl vyhladit ze světa vše živé pro jeho špatnost a zkaženost, našel zalíbení ve spravedlivém Noemovi, kterému poručil, aby si postavil archu. Noe Boha uposlechl, a když přišla potopa, zachránil se v arše on i celá jeho rodina. Kromě toho dostal od Boha příkaz, aby v arše uložil všechny živočišné druhy, od každého jeden (v některých případech 7) pár.
Po opadnutí potopy se archa zastavila na vrcholu hory, která bývá někdy identifikována s horou Ararat. Poté je Noe svědkem nové Boží smlouvy s veškerým tvorstvem, kdy Bůh slibuje, že už nikdy nesešle na zem potopu. Jako důkaz a znamení smlouvy má sloužit duha.
Podle biblické tradice je Noe také prvním člověkem, který začal pěstovat vinnou révu.
Noe je považován biblickou i pozdější tradicí za jednoho ze starozákonních spravedlivých (viz např. Ez 14,14n).
Noe není ojedinělou postavou svého druhu. K Noemovi existují ve staromezopotámské literatuře paralely, z nichž nejznámější je Utnapištim (z eposu o Gilgamešovi) nebo Atrachasís.
