Oáza
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovo oáza, které Egypťané a poté i Hérodotos užívali pro oblasti vegetace v Libyjské poušti západně od Nilu, má původní význam kotel. Oázy jsou ve skutečnosti téměř nepropustné prohlubně v terénu, bohaté na studny a prameny a od nepaměti příznivé pro zemědělství a vinařství.
Oázy byly obydleny již v prehistorických dobách a kmenové kultury zde byly na vyšší úrovni než v údolí Nilu. Od počátku dynastické doby se egyptští panovníci snažili obsadit co nejvíce těchto oblastí nejen pro jejich strategickou důležitost, ale i pro schopnosti jejich obyvatel v roli pouštních průvodců.
