Oběti nacismu z Československé republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mezi oběti nacismu z Československa patří osoby, které zahynuly v bezprostředním důsledku nacistické okupace. Jejich počet však není zcela přesně znám. Podle poválečných oficiálních statistik ^[1] činí počet obětí nacismu z celé Československé republiky za léta 1939–1945 celkem 360 000 lidí. Toto číslo bývá někdy zpochybňováno ^[2], a to hlavně od lidí a skupin, kteří zlehčují utrpení a strádání českého obyvatelstva za Protektorátu. Podle posledních bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob. ^[3] Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po 2. světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích, totálního nasazení apod.

[editovat] Odhady počtu obětí

Časopis Národní osvobození v č. 1/2000 uvedl následující odhady počtu obětí dle poválečných údajů:

koncentračních táborů a věznic	20 000
obětí z totálního nasazení	3 000
obětí 1. stanného práva	500
obětí v masových hrobech na Slovensku	5 350
obětí 2. stanného práva	5 000
padlých ve Svobodově armádě	4 570
obětí z pochodů smrti	10 000
padlých na západních frontách	3 220
obětí leteckých náletů	7 500
padlých letců z RAF	560
obětí nacistického teroru	10 000
obětí z hnutí odporu v cizině	450
obětí z řad parašutistů	800
zahynulých a nezvěstných	10 000
obětí z řad partyzánů	4 100
padlých z ČSA	1 720
padlých v květnu 1945	3 467
Židé z Protektorátu, Sudet, Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny umučení v koncentračních táborech a věznicích	270 000

[editovat] Teror německé okupační správy

Šibenice v Terezíně

V samotném Protektorátu Čechy a Morava bylo obyvatelstvo podrobeno teroru německé okupační správy. Gestapo ihned na začátku okupace pozatýkalo vedoucí sociální demokraty, komunisty, německé emigranty a veřejně činné antifašisty. Popravy začaly hned po 15. březnu 1939. Dalším okruhem lidí určeným k likvidaci byli Židé, Romové a česká inteligence. Popravovalo se za odbojovou činnost, za sabotáže, za tisk, roznášení či přechovávání protistátních letáků, za poslouchání zahraničního rozhlasu. Trestu smrti neušli ani lidé, kteří ve větší míře obchodovali s potravinami mimo běžný lístkový systém. Lidé byli popravováni za ukrývání zbraní, partyzánů či za veřejné prezentování svého vlastního názoru, který byl negativní vůči Němcům. Trest smrti hrozil i těm, kteří o výše uvedeném věděli, ale neohlásili to. V některých případech hrozil trest smrti celé rodině. Nejznámějšími popravišti byla Pankrácká sekyrárna v Praze a Kounicovy koleje v Brně, kde se popravovalo na šibenici a zastřelením. Vzhledem k tomu, že v Brně žila početná německá menšina, popravy zde byly veřejné a staly se oblíbenou podívanou pro brněnské Němce. Ti si dokonce odnášeli popel zastřelených českých vlastenců, aby si jím hnojili své zahrádky. Při vyhlášení stanného práva docházelo k masovému zatýkání a brutalitě, která měla zlomit český národ. Zatčení byli jen na základě nařízení Gestapa během tři dnů odsouzeni a popraveni.

Dalšími oběťmi nacistického teroru byli obyvatelé vesnic, které nacisté vypálili. Mezi nejznámější patří Lidice, Ležáky a Javoříčko, ale vypálených vesnic se zmasakrovaným obyvatelstvem bylo mnoho jak na Slovensku, tak na východní Moravě, kde od roku 1944 aktivně působily partyzánské skupiny. Ještě na jaře 1945, kdy už bylo o výsledku války rozhodnuto, popravovali nacisté civilní obyvatelstvo pouze při podezření z nějaké protiněmecké činnosti. Věšelo se ihned na stromech či telefonních sloupech, nebo se lidé postavili ke zdi a zastřelili.

V samém závěru války byl již nacistický teror zcela nekontrolovatelný. Lidé byli stříleni a věšeni i za to, že projevovali radost nad blížícím se koncem války. Bezbranné civilní osoby byly brány jako „rukojmí“ při potlačování povstání. Masakry se uskutečnily v Javoříčku, Ploštině, Prlově, Německém Brodu, Třešti, Přerově, Zlatníkách, Dolních Břežanech, Lahovicích, Psárech u Jílového a na mnoha dalších místech a vyvrcholily při Pražském povstání, kdy se jednotky Wehrmachtu, SS i Volkssturmu podílely nejen na brutálních popravách ozbrojených povstalců, ale i na vraždění civilních obyvatel. Masakry probíhaly na Hradčanech, v Kobylisích, na Pankráci, na Masarykově nádraží, na Dejvickém nádraží a na mnohých dalších místech. Mezi nejbrutálnější zločiny patří masakr z 6. května v tehdejší Úsobské ulici, kde příslušníci SS ve sklepě domu č. 253 postříleli 35 českých civilistů a na zahradě domu č. 245 dalších 16 neozbrojených osob! Jednalo se o starce, ženy (z toho 2 těhotné) a děti ve věku několik měsíců až tři roky. Kromě toho se nacisté dopouštěli dalších ohavných brutalit (např. rozpáraná břicha, vypíchané oči, rozdrcené lebky).

Mezi další zločiny Němců patří zákeřné střílení civilních osob ze zálohy, používání civilistů jako živých štítů při dobývání barikád, odstřelováni sanitních vozů označených červeným křížem, vraždy parlamentářů apod. Posledními oběťmi nacismu byli lidé, kteří zahynuli v Praze či na jiných místech po vypršení termínu bezpodmínečné kapitulace v 00.01 hod. 9. května 1945, který některé německé jednotky nerespektovaly.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Reference

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../o/b/%C4%9B/Ob%C4%9Bti_nacismu_z_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky_f2c1.html“