Pájení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pájení je metalurgické spojení materiálů stejného nebo rozdílného chemického složení pájkou mající teplotu tavení nižší než spojované materiály. Spoj vzniká vlivem adheze – přilnutí materiálů a částečně může vniknout i vlivem difuze – prolnutí částic.

[editovat] Pájky a tavidla

Pájka je přídavný materiál vyplňující mezeru mezi materiály. Podle pracovní teploty se rozdělují na:

• tvrdé - slitiny mědi, hliníku a stříbra
• měkké - cín nebo slitiny cínu a olova

Tavidla jsou chemické prostředky, které zabraňují oxidaci pájených ploch a zlepšují smáčivost pájky s povrchem pájených dílů. Nejčastěji používaným tavidlem je kalafuna.

[editovat] Základní způsoby pájení

• Nánosové (reakční) - roztavená pájka je nanášena na spojované plochy
• Kapilární - součásti jsou vhodně zajištěny proti vzájemnému posunutí a do mezery je vložená pájka (např. ve formě zrn), po vložení do pece se pájka roztaví a dojde ke spojení