Přírodní rezervace Dubno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přírodní rezervace Dubno zahrnuje lesní porosty, louky a rybník u železniční trati severně od vodní nádrže Rozkoš, asi 2 kilometry severovýchodně od města Česká Skalice v okrese Náchod.

Katastrální území: Česká Skalice, Kleny, Zlíč
Výměra: 86,19 ha
Nadmořská výška: 285 – 308 m n. m.
Datum vyhlášení: 17. únor 1956

Předmětem ochrany je stará lužní doubrava s bohatým bylinným podrostem a pestrým společenstvem měkkýšů a na ni navazující slatinné louky a obnovený Zličský rybník. V lučních i lesních společenstvech se vyskytuje řada zvláště chráněných živočichů a rostlin.

[editovat] Geologie

Na většině rozlohy přírodní rezervace výskyt sedimentů spodního turonu, zejména slabě glaukonitických písčitých slínovců, místy s kvartérními říčními sedimenty, svahovými a sprašovými hlínami. Jemnozrnné vápnité sedimenty dávají vznik těžkým jílovitým půdám s poměrně vysokým obsahem vápníku a hořčíku.

[editovat] Květena

V rezervaci se nacházejí louky podmáčených, vlhkých a střídavě vlhkých stanovišť (společenstva sv. Molinion, Calthion, Caricion gracilis, na malých plochách fragmenty svazu Caricion davallianae zastoupeného asociací Valeriano dioicae-Caricetum davallianae) a nevelká vodní plocha doprovázená společenstvy rákosin (svaz Phragmition communis). Z chráněných a vzácnějších druhů rostlin se zde vyskytují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), bradáček vejčitý (Listera ovata), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), ostřice Davallova (Carex davalliana), pětiprstka žežulníkhustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a starček roketolistý (Senecio erucifolius).

Lesní společenstva tvoří převážně dubohabrové a dubolipové háje svazu Carpinion, s bohatým keřovým patřem, v němž se mj. objevuje i zimolez obyčejný (Lonicera xylosteum), dřišťál obecný (Berberis vulgaris) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na jaře zde hojně kvete s hrachor jarní (Lathyrus vernus), prvosenka jarní (Primula veris) a prvosenka vyšší (Primula elatior), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). V létě kvete např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) aj. V terénních sníženinách a podél hlavních odvodňovacích příkopů se nachází jilmový luh syntaxonomicky řazený do svazu Alno-Ulmion a částečně i svazu Alnion glutinosae. Porostní pláště tvoří společenstva svazu Prunion spinosae.

Mykologický průzkum z r. 1999 prokázal výskyt velmi vzácné houby špička páchnoucí (Gymnopus brassicolens), vyskytující se na vlhkých vápenatých půdách; (teprve druhé naleziště v ČR) a vzácné štítovka nažloutlá (Pluteus romellii) rostoucí na opadlých listnatých větvičkách.

[editovat] Zvířena

Charakteristická je avifauna lužního lesa a mokřadů v místě zaniklého Zličského rybníka. Žije zde např. včelojed lesní (Pernis apivorus), chřástal vodní (Rallus aquaticus), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), puštík obecný (Strix aluco), žluna šedá (Picus canus) a žluna zelená (Picus viridis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud malý (Dendrocopos minor), moták pochop (Circus aeruginosus), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), lejsek bělokrký (Ficedula albicolli), žluva hajní (Oriolus oriolus), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) aj.

Průzkum entomofauny probíhá teprve v posledních letech a jeho výsledky potvrzují výskyt charakteristických druhů lužního lesa a zachovalých mokřadních luk. Přes značný počet starých, často dutých nebo trouchnivých stromů je xylobiontní fauna poměrně chudá, pravděpodobně proto, že současné lesní porosty jsou založeny na místě bývalých rybníků. K zajímavějším arborikolním druhům patří kovaříci Ampedus erythrogonus, Procraeus tibialis a Calambus bipustulatus. V trouchu listnatých dřevin se vyvíjí zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) a roháček bukový (Sinodendron cylindricum). Z druhů potravně vázaných na bohaté bylinné a keřové patro zde žije bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), jehož housenky se zde vyvíjejí na zimolezu pýřitém (Lonicera xylosteum).

Vzácnými druhy listnatých lesů jsou také např. můra Atypha pulmonaris s vývojem na brutnákovitých a píďalka Eupithecia immundata, vázaná na samorostlík klasnatý. Druhově bohatá fauna měkkýšů a zejména velký počet jedinců hlemýždě zahradního (Helix pomatia) podmiňují výskyt malakofágních a saprofágních druhů dvoukřídlých (Diptera) z čeledi hrbilkovitých (Phoridae), pozoruhodný je např. hojný výskyt jinak vzácného druhu hrbilky Spiniphora maculata. Epigeická fauna je zastoupena mimo jiné několika druhy střevlíků (Carabus spp.), z nichž nápadný je střevlík kožitý (Carabus coriaceus) a nejhojnější střevlík zahradní (Carabus hortensis) a střevlík zrnitý (Carabus granulatus). Charakteristická fauna bezobratlých se nachází také na přilehlých mokřadních loukách a olšinách, lučních enklávách a nejvlhčích místech lužní doubravy. Z motýlů zde žije např. modrásek očkovaný (Maculinea telejus). U Zličského rybníka bylo zjištěno dosud 10 druhů vesměs běžných vážek. Přírodní rezervace Dubno je jedním z nejbohatších malakologických nalezišť ve východních Čechách. Vyskytuje se zde 70 druhů měkkýšů, z nichž pozoruhodný je výskyt vzácného druhu Vallonia enniensis a vlahovky karpatské (Monachoides vicina).

[editovat] Lesnictví

Převážná část lesních porostů byla založena na místě bývalých rybníků, po nichž se dosud zachovaly zbytky hrází. Dubno bylo v minulosti využíváno také jako obora a bažantnice, což ovlivnilo i druhové složení porostů (nevhodné výsadby smrku). V posledním půlstoletí výrazně klesá zastoupení dubu a expanzivně stoupá podíl jasanu. Dub je zastoupen hlavně ve starších věkových kategoriích a je napadán tracheomykózou (nejstarší duby dosahují věku 270–320 let). Obnova lesních porostů bude proto prováděna ve prospěch dubu, maloplošnými obnovními prvky a za maximálního využití přirozeného zmlazení. Plošky smrkových monokultur budou obnoveny na přirozenou druhovou skladbu. Vybraná část porostů je ze studijních důvodů ponechána samovolnému vývoji.

Původní Zlíčský rybník o výměře přes 15 ha zanikl v důsledku vyhloubení vodního přivaděče z řeky Úpy do údolní nádrže Rozkoš v letech 1966–1967. Na jeho místě byla v osmdesátých letech obnovena menší vodní plocha. Její hladina je na stejné kótě jako u zaniklého rybníka. To umožnilo zachování a postupné rozšíření slatinných společenstev. Zaniklá část rybníka byla rekultivována a zalesněna.

[editovat] Historie

Dubno a okolí bylo i dějištěm dvou významných vojenských střetnutí. 6. ledna 1424 se tu vítězně střetlo husitské vojsko Jana Žižky z Trocnova se spojenými katolickými pány vedenými Janem Městeckým z Opočna.

28. června 1866 se zde odehrála jedna z bitev prusko-rakouské války, která předznamenala rozhodující porážku rakouské armády v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866. Oběti bojů připomínají četné pomníky a nedaleký vojenský hřbitov.