Peklo u Nového Města nad Metují

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují zahrnuje údolí Metuje a Olešenky mezi městy Náchodem a Novým Městem nad Metují v okrese Náchod.

Výletní restaurace Peklo u Nového Města nad Metují

Katastrální území: Česká Čermná, Jestřebí, Jizbice, Přibyslav, Sendraž, Vrchoviny
Výměra: 319,89 ha
Nadmořská výška: 310–564 m
Datum vyhlášení 15. 7. 1997

Přírodní rezervaci tvoří komplex přirozených a polopřirozených lesních, skalních, vodních a pobřežních společenstev. Geologický podklad a členitý reliéf s výskytem inverzních poloh umožňují výskyt společenstev bohatých na submontánní a montánní druhy, z krajinného hlediska je cenný reliéf hluboce zaříznutých údolí se skalními výchozy a peřejnatým korytem Metuje a Olešenky.

[editovat] Geologie

Na většině území vystupují metamorfované horniny svrchnoproterozoického stáří označované jako novoměstské fylity (muskoviticko-biotitické a chloriticko-muskovitické fylity a drobové fylity provázené vložkami minet, zelených břidlic, metalyditů a kvarcitů). Do přírodní rezervace v omezené míře zasahují granodiority novohrádeckého masivu (blíže neurčeného stáří) a červenavě zbarvené sedimenty permského stáří (slepence a brekcie). Čtvrtohorní sedimenty jsou zastoupeny převážně svahovými hlinitokamenitými uloženinami, kamenitými až blokovými sutěmi, výplavovými kužely a štěrkopískovými akumulačními terasami.

Pro rezervaci je charakteristická značná rozmanitost georeliéfu, který se utvářel v horninách odlišných fyzikálních vlastností za velmi rozdílných klimatických podmínek třetihor a čtvrtohor. V důsledku toho se zde můžeme setkat jak s tvary vzniklými působením teplého a vlhkého klimatu třetihor (žokovité balvany a izolované skály typu tors), tak s tvary vývojově vázanými na chladná období čtvrtohor (suťová pole, balvanová moře a proudy, mrazové sruby, kryoplanační terasy, nivační sníženiny, svahové úpady a jiné).

[editovat] Květena

Území je pokryto především lesními porosty, v nichž převažují květnaté, bikové a jedlové bučiny (svaz Fagion, podsvaz Eu-Fagenion a svaz Luzulo-Fagion) a suťové javořiny (svaz Tilio-Acerion) s charakteristickou květenou. Vysoké zastoupení listnatých dřevin, především buku je hlavně v porostech stodvacetiletých a starších. Při vodních tocích jsou zastoupena i společenstva svazu Alno-Ulmion, podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Lesním hospodařením v 18. a 19. století byla malá část lesních porostů přeměněna na smrkové monokultury, pomístně byly vysázeny modřín opadavý (Larix decidua) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga taxifolia).

V inverzních údolích nalézají vhodná stanoviště některé druhy vyšších poloh. Ze zvláště chráněných druhů jsou to kapradina Braunova (Polystichum braunii), vranec jedlový (Huperzia selago) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), z dalších druhů např. rozrazil horský (Veronica montana), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), devětsil bílý (Petasites albus), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri), silenka dvoudomá (Silene dioica), růže převislá (Rosa pendulina).

Ze zvláště chráněných druhů rostlin se zde dále vyskytují: vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), hadilka obecná (Ophyoglossum vulgatum), bledule jarní (Leucojum vernum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), ostřice hartmanova (Carex hartmanii), upolín evropský (Trolius altisimus). Z význačných druhů suťových lesů je hojná kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a udatna lesní (Aruncus vulgaris).

Zajímavá je též skalní a štěrbinová vegetace – sleziník severní (Asplenium septentrionale), sleziník červený (Asplenium trichomanes), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis), bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum) a řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa) aj.

Hluboké inverzní údolí se skalnatými svahy nabízí řadu různých stanovišť vhodných pro mechorosty. Bohatě porostlé jsou zastíněné a vlhké skály, kde rostou hojně klaminka ztenčená (Anomodon attenuatus), sourubka hladká (Neckera complanata), sourubka kadeřavá (Neckera crispa) a kroknice spojitá (Metzgeria conjugata). Bohatě vyvinutá jsou i epifytická společenstva na kmenech listnatých stromů. Vyskytuje se zde několik druhů šurpků, z méně hojných zde rostou šurpek úhledný (Orthotrichum speciosum), šurpek tupolistý (Orthotrichum obtusifolium) a šurpek bledý (Orthotrichum pallens). Nejvzácnějším z epifytických druhů je kadeřavec Drummondův (Ulota drumondii).

[editovat] Zvířena

Ze vzácných obojživelníků se zde vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek horský (Triturus alpestris), z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Ze vzácných druhů ptáků zde hnízdí: čáp černý (Ciconia nigra), výr velký (Bubo bubo), sýc rousný (Aegolius funereus), lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas), krahujec obecný (Accipiter nisus), včelojed lesní (Pernis apivorus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). U Metuje ve skalních výklencích hnízdí skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea), pravidelně proletuje ledňáček říční (Alcedo atthis). Ze vzácných druhů savců se vyskytují plch velký (Glis glis) a rejsek horský (Sorex alpinus).

Fauna hmyzu odpovídá podhorskému charakteru lokality, zejména v lesních porostech na strmých obtížně přístupných svazích se dochovaly zajímavé arborikolní, mykofágní a mykoxylofágní druhy brouků (Coleoptera). Žije zde např. drabčík Siagonium quadricorne, roháček bukový (Sinodendron cylindricum), velmi hojně zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis), kovařík Ampedus erythrogonus, Hylis foveicollis z čeledi Eucnemidae, červotoč Dorcatoma punctulata s vazbou na stromové houby a lesknáčci Ipidia binotata a Cychramus luteus.

Z epigeických druhů brouků je charakteristická fauna střevlíkovitých (Carabidae). Žije zde např. vzácný střevlík Carabus irregularis, ojedinělý výskyt v rámci Čech zde má podhorský vlhkomilný střevlíček Bembidion schuppeli.

V suťových stanovištích se nachází význačná arachnofauna. Zatím byly zjištěny druhy vázané v přírodě výhradně na osluněné, holé kamenité sutě: Pholcus opilionoides, Leptyphantes natabilis a Heliophanus aeneus. Velmi pozoruhodným druhem je Trogloneta granulum, indikující zastíněná, lidskou činností nenarušená stanoviště v bukovém pásmu lesů. Druhem původních stanovišť je také Crustalina guttata.

V údolí Olešenky se vyskytuje strumičník zlatooký (Osmylus fulvicephalus) z řádu síťokřídlých (Neuroptera), vázaný na čisté vody. Na luční enklávě nad údolím říčky Olešenky se soustřeďuje na kvetoucích bylinách (tužebník, krvavec, miříkovité apod.) pestrá florikolní entomofauna, na vlhčích místech zde žije např. modrásek bahenní (Maculinea nausithous). V údolí řeky Metuje navazujícím na CHÚ a částečně i v PR Peklo byly zjištěny 104 druhy dvoukřídlých z 16 čeledí, z nichž některé jsou prvonálezy z území Čech.

Zajímavá je i fauna měkkýšů (Mollusca), pozoruhodný je výskyt např. vzácné sklovatky rudé (Daudebardia rufa).

[editovat] Lesnictví

Typologicky náležejí lesní porosty v rezervaci převážně k jedlovým a klenovým bučinám a suťovým javořinám. Lesním hospodařením v 18. a 19. století byly lesní porosty částečně přeměněny na smrkové monokultury, které jsou málo odolné proti vlivům podnebí (námraza, sníh, vítr) i k živočišným škůdcům a houbovým chorobám. To se projevilo zejména v mniškové kalamitě v letech 1922–1923 a při větrné kalamitě v roce 1991.

Snahy o ochranu přírody v údolí Peklo pocházejí již z 30. let 20. století, kdy se v lesích začalo hospodařit jako v lesích ochranných. Návrhy na zřízení rezervace byly potom podávány ještě několikrát, úspěšně završeny byly až v roce 1997. V rezervaci se nyní hospodaří podle podle schváleného plánu péče, který předpokládá podporu přirozené dřevinné skladby, výsadbu sazenic místního původu, přirozenou obnovu a postupné převádění nevhodných smrkových monokultur na smíšené porosty. Tyto snahy, ale maří pan Bartoň, který je majitel většiny pozemků, na kterých se PR Peklo rozkládá. Jeho snahou je vykácet téměř přirozené bukové a suťové lesy, které tvoří srdce rezervace. Současný stav ochrany přírody v PR Peklo je velice neutěšený a nenastanou-li nějaké zásadní změny, dojde k nenávratným změnám ve zdejších unikátních společenstvech. Stavy jelení a mufloní zvěře by měly být sníženy natolik, aby nedocházelo k poškozování porostů okusem a vytloukáním. Snižovat stavy zvěře se příliš nedaří, a tak dochází ke značnému poškozování semenáčků nebo výsadby mladých stromků.

Pekelské údolí je již od konce 19. století vyhledávaným turistickým cílem. Výrazným zásahem do geomorfologických poměrů bylo již od počátku 20. století budování lesní cestní sítě a také výstavba silnice z Nového Města nad Metují, realizovaná pro potřeby pohraničního opevnění v roce 1936–38. V rezervaci přetrvává chov introdukované mufloní zvěře, která zde způsobuje značné škody na lesní vegetaci.