Politická moc
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Moc politická, neboli moc veřejná, je moc, která slouží jako prostředek organizace a řízení společenských vztahů uvnitř určitého relativně autonomního společenského útvaru. Ve státně uspořádaných společnostech na sebe bere formu moci státní.
Stát jako subjekt státní moci se postupně vyvíjel od monokracie a aristokracie, přes různé modifikace zastupitelské demokracie, až ke stávající podobě, která v tradičním eurocentrickém a angloamerickém pojetí je mocensky vyvážená a kontrolovaná instituce, neboli věc veřejná (latinsky: res publica). V novějším pojetí je politická moczastupitelské demokracie rozšířena o přímou spoluúčast občanů přímou demokracii.
V demokratickém právním státě existuje vyvážený systém tří mocí:
- zákonodárná
- parlament – v České republice dvoukomorový:
- výkonná
- vláda, ministerstva, správní úřady
- prezident (v ČR v podstatě jen reprezentativní funkce hlavy státu)
- soudní
- soudy – v České republice:
Demokratický, svobodný systém věnuje velkou pozornost ústavním pojistkám, které omezují moc státu a zabraňujícím zneužití moci ve sféře lidských práv.Moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a vzájemně vyvažované do rovnováhy. Naproti tomu vláda v totalitních režimech uplaňuje jednoty moci - neexistuje dělba na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
[editovat] Související články
dějiny:
- Aristotelova politeia, tedy umírněná demokracie (v jeho teorii je demokracie pokleslou formou státní moci)
