Prokop Holý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ondřej Prokop řečený Holý, později řečený Veliký, (asi 1380 v Hejlově u Tábora – 30. květen 1434, Lipany) byl husitský radikální kněz, politik a vojevůdce, který se asi roku 1426 stal ideovým a politickým vůdcem táborského svazu. Padl v bitvě u Lipan.
[editovat] Mládí
Pocházel ze staroměstského měšťanského prostředí. Jeho matka brzy ovdověla a chlapce adoptoval jeho strýc pan Jan de Aquis neboli Jan z Cách, jeden z nejbohatších patricijů v české metropoli a v letech 1408–1414 majitel hradu Jenštejna, kde mladý chlapec prožil své dětství.
Zámožný pan Jan poskytl synovci výtečné vzdělání a snad ještě více pro něho učinil tím, že ho několikrát vzal s sebou na obchodní cesty. Mladík tak poznal kus světa. Dostal se do Francie, Španělska, Itálie, dokonce prý až k božímu hrobu do Jeruzaléma. Univerzitní studia a vysvěcení na kněze stejně jako rodové svazky mu zajišťovaly slibnou dráhu. Byl přítomen zrodu husitské revoluce v Praze, společně s Žižkou odešel do Plzně a poté do vznikajícího Tábora. Patřil od počátku k stoupencům radikálního směru, dokonce byl obviňován z pikartství, ale na sklonku roku 1420 se s pikarty rozešel a od té doby zastával umírněnější táborskou linii.
Od roku 1426 se stal vůdčím politikem táborské strany a duchovní vůdce táborské polní obce. Ve spolupráci se sirotčím a pražským svazem se mu podařilo dostat většinu vlastních Čech pod husitskou kontrolu. Kombinací diplomatického a vojenského nátlaku (úspěšné výpravy do Uher, německých a rakouských zemí, Slezska a Lužice) se snažil přinutit západní křesťany k jednání o husitském programu. V lednu až dubnu 1433 stál v čele husitské delegace na basilejském koncilu, v září roku 1433 po roztržce před obleženou Plzní odešel z vedení táborské polní obce, na jaře 1434 se pravděpodobně pod vlivem okolností vrátil do jejího vedení. Zahynul v bitvě u Lipan 30. 5. 1434 na straně husitských radikálů.
[editovat] Význam
Vedl sice táborská vojska, sám ale zdůrazňoval, že jako kněz nikdy vlastní rukou nezabil člověka. Nenosil zbraně a nikdy osobně nebojoval, pouze velel. Od ostatních táborských kazatelů, kteří ve snaze podobat se prvním apoštolům nosili plnovousy, se lišil tím, že se holil – odtud přezdívka Holý.
Prokop stál v čele husitských houfů nikoli jako vrchní hejtman, ale ve funkci voleného „správce“ či „velitele“ vojsk (v písemných pramenech se označuje jako „director“).
Prokopu Holému se podařilo vytvořit z táborského a sirotčího bratrstva značně jednotnou sílu, se kterou přešel do protiútoku. Jeho rejsy měly pro vývoj husitství velký význam. Především přenesly válku mimo území vlastních Čech, a zamezily tak jejich plenění, dále propagovaly husitské myšlenky v cizích zemích, jejichž obyvatelé měli o hnutí často velmi zkreslené představy, ale byly i zdrojem kořisti, která sloužila k materiálnímu zajištění vojáků.
